Vážení čtenáři,
Česko patří mezi relativně vyspělé země a většina obyvatel se má dobře. Podle výzkumů think tanku PAQ Research se dvě třetiny domácností označují za ekonomicky zajištěné. Zhruba třetina populace ale patří mezi „poražené transformace“ po roce 1989.
Často jde o lidi z okrajových regionů s nižším vzděláním a horší dostupností pracovních příležitostí. Jejich reálné mzdy rostou pomalu a z nízkých příjmů odvádějí v poměru k životní úrovni vyšší daně než střední třída.
Tento vzorec není česká specialita, můžeme ho sledovat i v západní Evropě a USA. V Německu získává Alternativa pro Německo (AfD) podporu právě od těchto protestních voličů. Ve Francii podobně posiluje Národní sdružení vedené Jordanem Bardellou (a dříve Marine Le Penovou), v Nizozemsku Geert Wilders a v USA Donald Trump, který v roce 2016 mobilizoval „zapomenutou Ameriku“. Podle Pew Research Center se podpora populistických hnutí koncentrovala pro Trumpa právě mezi voliči s nižším vzděláním a horšími ekonomickými vyhlídkami.
Trump ve svém prvním funkčním období snížil hlavně korporátní daně z 35 % na 21 %. Ve druhém pak snížil další daně v rámci svého Big Beautiful Bill, což podle Congressional Budget Office navýší v příštích deseti letech státní deficit Spojených států o 2,4 bilionu dolarů. Jeho příklad inspiroval i politiky v Evropě, včetně českého expremiéra Andreje Babiše. Ten před volbami lákal voliče na řadu nákladných slibů.
Pokud by ANO vstoupilo do koalice s umírněnějšími stranami, lze očekávat relativně stabilní vývoj: inflaci mírně nad dvěma procenty, pozitivní růst HDP a postupnou konsolidaci veřejných financí. Oproti tomu koalice s radikálnějšími partnery by mohla přinést vyšší inflaci, vyšší zadlužení a oslabení důvěry investorů, což by znamenalo vyšší sazby, nižší investice a složitější konsolidaci státních financí.
Hlavní riziko však neleží v domácí politice. Deglobalizace a návrat k nacionalismu mohou zásadně proměnit světovou ekonomiku.
Před pár dny jsem v rámci PFI Talks mluvil s americkým ekonomickým historikem Michaelem Bordo (rozhovor brzy zveřejníme na SZ Byznys). Čtyřiaosmdesátiletý Bordo se celý život zabýval minulými krizemi a zlomovými finančními událostmi v USA a Evropě, přičemž v minulé dekádě spolupracoval i s Českou národní bankou. Současnost přirovnává ke 30. letům 20. století. „Opravdu mě to znepokojuje. Obávám se posunu USA k autarkii, posunu k nacionalismu. Nacionalismus pro mě vždy byl negativní. Podívejte se na 30. léta 20. století, která ukazují, jak strašné věci se mohou stát, a já se divím, proč si lidé nepamatují minulost,“ rozhořčoval se.
Protekcionismus a nacionalismus (např. americký Smoot-Hawleyho celní zákon z roku 1930) tehdy výrazně prohloubily Velkou hospodářskou krizi. Bordo je až překvapivě pesimistický a varuje, že dnešní posun Spojených států k autarkii (odklon od mezinárodního obchodu) může světovou ekonomiku podobně destabilizovat.
Česko je ale výrazně závislé na globalizovaném obchodu, protože export tvoří přes 70 % našeho HDP. Uzavírání ekonomik a geopolitické napětí, vytvořené mimo jiné politikou USA za prezidenta Trumpa, posiluje i Rusko. Moskva se opět stala zásadním geopolitickým hráčem a hrozba konfliktu v Evropě je vnímána jako reálná, což potvrzuje i NATO.
Globalizace přinesla nejen růst, ale i třídu nespokojených, kteří hledají rychlá řešení. Pokud se bude tento trend prohlubovat, bude posilovat populismus a radikalismus i v Česku. Historie přitom ukazuje, že nacionalismus a autarkie dokázaly podkopat předválečnou první éru prosperity a globalizace a není důvod, proč by nemohly postupně zničit i prosperitu naši. |