Vážení čtenáři,

záliba Čechů v „cihlách“ přináší iluzi bohatství a podvazuje ekonomický růst a prosperitu Česka.

V tuzemsku vládne doslova fanatismus vlastnického bydlení. Kdo nebydlí „ve svém“, cítí se nejistě a téměř nesvůj a žije v obavách z budoucnosti. Kdo naopak bydlí ve vlastním a kupuje si druhý či třetí byt, nepočítaje v to venkovskou chalupu, má pocit, že nad životem vyhrál.

Tato situace není Čechům nijak geneticky daná, ale historicky vyplývá z hluboké nedůvěry v kapitálový trh, který se dosud nevzpamatoval z velkého třesku v 90. letech minulého století. Z necelých dvou tisícovek tehdy veřejně obchodovaných firem většina zkrachovala, zrušila kotaci, anebo z burzy zmizela způsobem často netransparentním. Výsledkem byla pro běžného investora ztráta.

Na důvěře investorům nepřidává ani špatně regulovaný trh korporátních dluhopisů, který přinesl v minulých letech řadu velkých krachů. Tisíce lidí přišly o peníze v kauze mladého „tradera“ Ondřeje Janaty z Growing Way nebo při pádu investiční firmy Arca Capital. A problematický je nefunkční systém penzijních fondů, v němž je většina prostředků zakonzervována ve „starých“ fondech, které nemohou prodělat, a tím pádem ani vydělat.

Naopak zájem o nemovitosti byl v poslední dekádě živen nízkými úrokovými sazbami, které umožnily kupovat nemovitost i domácnostem, které by jinak na hypotéku nedosáhly.

Hypoteční úvěrování je přitom nesporně jedním z motorů hospodářského růstu. Problém je v tom, že úvěry se musí promítat do nové bytové výstavby. To se u nás neděje. Bytů se staví málo, stavební aktivitu tlumí chronicky pomalé povolovací procesy, kdy postavit byt trvá developerům sedm či osm let.

Lidé během boomu od roku 2016 nakupovali nikoli nové byty, ale většinou stávající. Poptávka se promítala do růstu cen nemovitostí.

Vznikla tím nebezpečná situace, kdy je bydlení pro mladé rodiny takřka nedostupné, a Česko drží nechvalný rekord nejméně dostupného vlastnického bydlení v Evropě.

Pořízení vlastního třípokojového bytu v Praze vychází na patnáctinásobek průměrné roční mzdy. Ve Varšavě je to devítinásobek, v Kodani jedenáctinásobek, ve Spojených státech čtyřnásobek.

Dalším z důsledků vysokých cen nemovitostí je pomalejší ekonomický růst. „Pro ekonomiku je vhodnější, když bohatství založíme na produktivních aktivech namísto neproduktivních pozemků. Nedostatek bytů může zvýšit ceny a vytváří sice individuální bohatství majitelů domů, ale na celostátní úrovni prostě brzdí hospodářský růst,“ píše například bloger a komentátor Bloombergu Noah Smith.

Uvádí příklad Japonska, kde se v městech staví hodně a ceny nemovitostí jsou dostupné. „Je to prospěšné i pro bohatství střední třídy: V roce 2022 činil v Japonsku medián bohatství na dospělého člověka asi 120 tisíc dolarů, zatímco ve Spojených státech to bylo asi 93 tisíc dolarů (a to navzdory tomu, že kdysi legendární míra úspor japonských domácností se zhroutila),“ dodává.

V potenciálně nejperspektivnějších aglomeracích jako Praha či Brno se nestaví tolik, kolik by odpovídalo přílivu nových obyvatel – i proto, že stávající majitelé nemovitostí brání další výstavbě, aby hodnota jejich nemovitosti neklesla – a v Česku pak zaostává i dopravní infrastruktura, která lidem komplikuje dojíždění za prací.

Další věcí je, že pokud by si lidé koupili levnější nemovitost k bydlení (anebo si pronajali levněji byt), zůstalo by jim víc disponibilního příjmu, který pak mohou zainvestovat na kapitálovém trhu či do rozvoje vlastního podnikání. Anebo by si mohli dovolit prostě víc utrácet v restauracích, za zážitky a hobby. V ekonomice by pak měly vyšší váhu služby a nižší váhu průmysl včetně proslulých nízkomaržových továren. Česko by tím během hospodářských krizí bylo odolnější vůči vnějším šokům.

Subtilnější argument pak spočívá v tom, že v českém finančním systému půjčují banky mnohem radši firmám na zástavu pozemků a nemovitostí než na růstový příběh. Pro konzervativní a pohodlné bankéře je to jednodušší.

Daň z nemovitostí, kterou chce stát navýšit, je z tohoto pohledu pozitivní, protože část populace odradí od držby více nemovitostí. Rozhýbat trh však v posledku pomůže jen volnější výstavba včetně výškových staveb. Skoro všichni bychom se mohli mít líp.

Investiční skupina PPF se zbavuje posledních majetků v Rusku. Prodává velký logistický park u Moskvy Trilogy Tomilino. Současně od ruských úřadů dostala povolení prodat velkou obchodní galerii Něvské centrum v Petrohradu. Zbývá už jen kancelářské centrum v Moskvě a malý podíl v těžaři Polymetal.

Prodej Mafry. Na českém mediálním trhu se vyjednává o podmínkách obchodu, jaký tu už dlouho nebyl. Skupina Agrofert jedná se zájemci o koupi mediálního domu Mafra. Jsou mezi nimi nejbohatší Češi včetně miliardáře Pavla Tykače, který již zájem potvrdil. Spekuluje se i o Danielovi Křetínském nebo zbrojaři Michalu Strnadovi.

Dluhopisových bankrotů přibývá. Každý desátý vydavatel firemních dluhopisů skončí v insolvenci. Za loňský rok převýšil počet dluhopisových bankrotů dvě desítky. Dolování peněz z toxických kauz je pak pro věřitele často komplikované.

Zapomeňte na papírové peníze. Význam hotovosti klesá, už i soukromé firmy si vytvářejí vlastní elektronické peníze, tzv. stablecoiny. Ohrožuje to moc centrálních bank, které proto pracují na vytvoření vlastních digitálních měn, které by mohli používat místo papírové hotovosti občané. Evropská centrální banka pak připravuje digitální euro.

Šmejc se spálil v kuchyních. Investiční skupina Jiřího Šmejce Emma Capital, do které patří například podíl v Air Bank nebo v energetické skupině Premier Energy, nyní hradí ztráty zkrachovalého německého výrobce kuchyní KüchenQuelle. Firma, která se prezentovala jako technologický pionýr a prodávala kuchyně na míru pomocí 3D brýlí a virtuální reality, spadla v listopadu do insolvenčního řízení. 

Krachy optik. Zbankrotovaná síť s prodejnami brýlí Eiffel Optic označila za hlavní důvody svého krachu důsledky koronavirových uzavírek a následný pokles spotřebitelských útrat. Ze zveřejněných účetních závěrek firmy však vyplývá, že její hospodaření bylo napnuté již rok před pandemií. Ve stejné době navíc někteří z konkurentů rostli.

Megaobchod s hnojivy. Holding Agrofert se loni na jaře dohodl s rakouským chemickým koncernem OMV, že koupí jeho divizi dusíkatých hnojiv Borealis. Celý obchod v hodnotě 810 milionů eur měl být dokončen loni v listopadu, ale schvalovací procesy nabraly zpoždění. Minulý týden začal obchod zkoumat Úřad pro hospodářskou soutěž Evropské unie.

Proč zdražuje jídlo? Zřejmě až na jaře by se spotřebitelé mohli dočkat poklesu cen potravin, které v prosinci v Česku meziročně zdražily o 27 procent. A to i přesto, že světový index potravin již deset měsíců vytrvale klesá. Ekonomka a bývalá zástupkyně České republiky při Světové bance Jana Matesová zdražování potravin zdůvodňuje nedostatkem konkurence na českém trhu, který ovládlo několik velkých obchodních řetězců a zpracovatelů.

Zamrzlý trh s byty. Už přibližně rok bojuje nemovitostní trh s růstem úrokových sazeb, který zdražuje také hypotéky. Menší počty lidí shánějících byt a jejich omezené možnosti v nákupech se pak projevují na stále delší době, kterou zůstávají inzeráty s nemovitostmi v nabídce.

Slevy na hypotéky. Už brzy by na trh mohlo přijít nové lákadlo, které má přilákat další potenciální zájemce o hypotéku k podpisu úvěrové smlouvy. Banky se totiž chystají na „akční jaro“, v rámci kterého budou nabízet hypotéky za výhodnějších podmínek. Může to znamenat jak snížení úroků, i když jen opravdu minimální, tak například odpuštění různých poplatků nebo slevy na jiný produkt.

Chaos v twitterové reklamě. Majitel sociální sítě Twitter Elon Musk na začátku měsíce oznámil, že se bude dělit o zisky z reklam s uživateli, ale jen s těmi, kteří mají předplatné s ověřením. Ani po dvou týdnech není jasné, jak to myslel.

Kauza Wirecard. U soudu poprvé vypovídal bývalý šéf německé technologické společnosti Wirecard Markus Braun. Za finanční machinace ve výši přes tři miliardy eur hrozí jemu a jeho spolupracovníkům 15 let za mřížemi. Braunova pravá ruka a bývalý finanční ředitel Wirecard Jan Maršálek je od roku 2020 na útěku a je jedním z nejhledanějších lidí světa.

Konec iluzí. Google, Facebook, Microsoft a další velké firmy propustily rekordní počty zaměstnanců. Šéfové firem se omlouvají za nečekané rozhodnutí. Proč bohaté firmy dávají výpovědi po tisícovkách? Protože můžou, odpovídá ve své analýze vlny technologických vyhazovů Pavel Kasík. 

Automobilový průmysl nadále padá. Brano proto letos počítá s obratem o 15 procent nižším než před covidem. Firma loni ukončila výrobu v závodě v Rakovníku a zvažuje výrobu nových produktů v Indii a Číně. „Rok 2023 bude pro automobilový průmysl velmi těžký,“ říká v rozhovoru pro SZ Byznys majitel Brano Group Pavel Juříček.

Izraelští a američtí vědci se přetahují, kdo dokáže lépe využít hmyzí čich v robotice – třeba pro detekci bomb. Zatímco Američané vyvinuli kyberkobylku, Izraelci je předčili robotem inspirovaným tykadly sarančat. Podívejte se na stroj, který rozliší pach výbušnin, drog, nebo dokonce i onemocnění rakovinou.