Embargo na vývoz vybraných produktů do Ruska je součástí sankcí, na kterých se dohodly státy EU nebo celá západní aliance. Po ruském vpádu na Ukrajinu v únoru 2022 se restrikce postupně vršily v rámci nově přijímaných sankčních balíčků, a to podle prostého principu.
„Seznam zakázaných produktů je navržen tak, aby maximalizoval negativní dopad sankcí na ruskou ekonomiku a zároveň omezil důsledky pro podniky a občany EU,” píše se k tomu na stránkách Rady EU, kde je i seznam embargovaných produktů. Patří na něj samozřejmě zbraně a vše další, co lze k jejich výrobě použít, nejrůznější strojírenské zboží, součástky pro opravu letadel a těžebních zařízení, ale i luxusní auta nebo šperky.
Evropská komise odhaduje, že díky těmto opatřením se do Ruska nedostalo od února 2022 zboží za 44 miliard eur. Dopad na každodenní život je zjevný, třeba příhody o nedobrém stavu dopravních letadel a množících se nouzových přistáních znějí strašidelně. Ale že by sankce fungovaly neprodyšně, to se rozhodně říct nedá.
„13. června 2023 zabila ruská střela Kh-101 11 lidí, včetně jednoho dítěte, v pětipatrovém obytném domě v Krivém Rohu. Střela v sobě měla 53 součástek s původem v demokratických zemích,” stojí v úvodu jedné z analýz o účinnosti sankcí, která vznikla loni pod patronátem ukrajinské vlády a sumarizuje, že restrikce sice ruskou agresi i život v Rusku významně ztěžují, ale pořád mají velké rezervy.
Podle jiné podobné zprávy má Moskva ze Západu až třetinu součástek pro své zbraně. A to buď kvůli reexportu přes jiné země, nebo protože se kontroly vývozu často nevztahují na továrny provozované západními firmami mimo jejich domovské státy.
O kyrgyzské kličce se ví už delší dobu. Nárůsty exportu v tisícovkách procent vykazují i jiné země než Česko, třeba Německo nebo Polsko. V Biškeku si loni stěžovala delegace Evropského parlamentu, a i když vedení země oficiálně stojí za tím, že unijní úsilí nijak nemaří, zkušenosti z terénu ukazují něco jiného. Třeba to, jak v roce 2022 náhle začal růst dovoz letecké techniky a jak kyrgyzský statistický úřad poté raději databázi zahraničního obchodu zamlžil, aby v ní nešlo dohledat konkrétní zboží.
V prosinci přibylo v unijních sankcích ustanovení, které vývozcům z EU přímo zakazuje reexport embargovaného zboží přes třetí země. Důkazní břemeno, že někdo sankce vědomě obešel, je v těchto případech na státu. Na druhou stranu – jak přibližuje mluvčí Ministerstva průmyslu a obchodu Marek Vošahlík – sankce jsou koncipovány tak, že zavazují přímo každého občana EU.
„Vývozci jsou vždy povinni předcházet tomu, aby sankcionované zboží nepřímo končilo v Rusku. Z tohoto pohledu tedy nelze sankce úmyslně beztrestně obejít,” uvádí Vošahlík. Reexport přes země jako Kyrgyzstán podle něj nemusí a priori znamenat porušení sankcí, záleží na úmyslech exportéra.
„Snahou Ruska je v rámci potřeby dovážet sankcionované zboží a vytváří k tomu celý řetězec firem v celé řadě států, které jsou schopny doložit českým subjektům doklady, které dokážou věrohodně zastírat, že zboží skončí dalšími přeprodeji v Rusku. V takovém případě, pokud se neprokáže úmysl anebo snaha, nelze toto přičítat k tíži českému vývozci. Samozřejmě v opačném případě, kdy se český subjekt úmyslně snaží o obcházení sankcí vůči Rusku, může se dopustit nejen přestupku, ale zejména trestného činu,” dodává. |
