Vážení čtenáři,
ve Sbírce zákonů brzy vyjde jeden z posledních počinů končící Poslanecké sněmovny, kterým se ruší zdanění příjmu z prodeje firem. Úleva nedává smysl, stejně jako výpady proti Pirátům, že zdaněním chtěli vést třídní boj.
„Jinde se zdaňují i velké prachy, u nás jen ty malé.“ Trefný popis situace od člověka z praxe, investičního poradce dvou českých miliardářů, když nedávno v důvěrném rozhovoru s reportérem Seznam Zpráv hodnotil poslední daňovou změnu tohoto volebního období.
Úprava prošla předminulý týden, necelou půlhodinu před tím, než se stávající zákonodárný sbor před volbami definitivně rozešel. Pro bylo 114 ze 138 poslanců a poslankyň, kteří se na závěrečnou schůzi dostavili. Proti – překvapivě – jen pět.
Novelu už předtím schválil Senát, minulý týden ji podepsal také prezident, proces je tedy hotový a od Nového roku se podle pozměněných paragrafů začne fungovat. O co v nich přesně jde a kde se stala chyba?
Úprava spočívá ve znovuzavedení daňových prázdnin u kapitálových příjmů. Ty byly ještě loni ve vybraných případech osvobozené. Kdo držel cenné papíry aspoň tři roky anebo podíl ve firmě aspoň pět let, mohl obojí prodat bez daně. Výnos – tedy rozdíl mezi pořizovací a prodejní cenou – byl po uplynutí lhůt osvobozený.
Letos začala platit přísnější pravidla. Prázdniny v principu zůstaly, ale jen pro výnosy do 40 milionů korun. Prodeje většího balíku akcií, ale hlavně prodeje firem, kde zhodnocení kapitálu může jít často do miliard, spadly od letošního ledna mezi zdanitelné příjmy. Výnos nad 40 milionů podléhá zvýšené 23procentní sazbě daně z příjmu.
Zpřísnění prosadili Piráti, ještě když byli ve vládě a podíleli se na přípravě konsolidačního balíčku. Jak poté někteří z nich prozradili (naposled Jakub Michálek nyní ve Sněmovně), úpravu jim poradil známý investor Jan Barta jako krok k zacelení nesystémové skuliny, která jinde není obvyklá.
Po odchodu Pirátů z vlády se ale věci začaly opět měnit. Ministr financí Zbyněk Stanjura v květnu oznámil, že by rád vrátil paragrafy do původního stavu. Strop 40 milionů popsal jako administrativní překážku pro investování, která se stejně bude obcházet a nikomu jinému než Pirátům na ní stejně nezáleželo.
Původně Stanjura navrhoval osvobodit i výnosy z kryptoměn. Krátce poté ale vypukla bitcoinová aféra, v jejímž světle by se daňová úleva těžko hájila. Ve Sněmovně proto návrh spadl pod stůl a vrátil se až v létě v Senátu – už bez toxické klauzule o kryptu – jako přílepek k úplně jinému zákonu. Do Sněmovny doputoval na poslední chvíli a hladce prošel.
Piráti jako jediní zbylí stoupenci zdanění (s nimi proti hlasoval jen šéf rozpočtového výboru Josef Bernard ze STAN) bývají v této debatě někdy vykreslováni jako převlečení komunisté, kteří chtějí jen ideologicky sahat na majetek úspěšných lidí a svézt se na nevraživosti k boháčům.
To je ale chabá obrana. Zdanit se neměl majetek jako takový, jak se nyní debatuje třeba ve Francii (ve vleku tamější levice) nebo ve Švýcarsku (považovaném za bezpečný přístav pro správu majetku, který za své služby může chtít leccos). Odvod by se týkal jen výnosu při prodeji, což je z hlediska podnikatele příjem jako každý jiný.
Kdo vlastní firmu, běžně kalkuluje s tím, že při převodu jejích zisků na svůj osobní účet musí tento příjem zdanit. V průběhu let si je může jako vlastník vytáhnout v podobě dividendy, která se zdaňuje všude na světě. Anebo zisky ve firmě nechá a bohatou firmu jednoho dne prodá – v Česku nově bez daně.
„Ve většině zemí EU se zdaňuje příjem z prodeje majoritního podílu ve firmě fyzickou osobou. Tento příjem není možné od daně osvobodit – a pokud ano, tak pouze u minoritních vlastníků či u prodejů skrze oficiální burzu,“ uvádí k čerstvě schváleným změnám daňový poradce KPMG Jan Kiss. Obnovené prázdniny popisuje jako „výjimečný režim“.
Neobstojí ani argument, který v nezvyklém tandemu svorně opakuje Stanjura i jeho předchůdkyně Alena Schillerová, že někteří lidé obětovali své rodinné firmě celý život a nelze je ve finále trestat jen proto, že nemají v rodině nástupce. Tato újma byla v zákoně ošetřena tím, že jako startovní úroveň se nepočítala historická hodnota prodávané firmy, ale až znalecký posudek k začátku účinnosti, tedy k lednu 2025.
U fungujících firem by se tedy zdaňovalo jen to, o kolik se zhodnotily od letošní roku dál. Navíc dojetí nad celoživotním úsilím je spíš hrou na city než racionálním argumentem. Výnos z podnikání je zkrátka příjem, který má sice všude přednostní zacházení, ale principiálně se moc neliší od výdělku běžných zaměstnanců, kteří celý život pracují také a míra zdanění jejich mzdy je v součtu výrazně vyšší.
Česko je i přes záslužnou konsolidační práci v situaci, kdy si na svůj provoz pořád půjčuje skoro miliardu denně. Zemi čekají velké výdaje na obranu, energetickou transformaci a vyztužení důchodového systému před blížící se demografickou vlnou. Něco se zdaňovat musí – a jak opakovaně upozorňují studie od OECD nebo NERV, extrémní zátěž dnes v Česku leží na zdanění práce.
„Míra zdanění kapitálových příjmů je v Česku relativně nízká,“ konstatovali tento měsíc i autoři asi nejrozsáhlejšího daňového menu, jaké kdy politici do rukou dostali, a to od PAQ Research, Centra veřejných financí a institutu IDEA v rámci projektu „Chytřejší daně“. V něm mimo jiné popisují, jak se dá s nulovým zdaněním firemních podílů čarovat v rámci holdingů a tím daně krátit.
Lze vznést pragmatickou námitku, že každé zatěžování podnikatelů jen přispívá k tomu, že ze země utečou. V tomto případě ale není příliš kam. Celá řada podnikatelů navíc chce mít doma nějaké slovo a s férovým zdaněním svých výdělků nemá problém. Česku obecně pořád chybí daňový systém, s kterým by veřejnost byla smířená jako se spravedlivým a srozumitelným – a i kdyby výnos pirátského návrhu nebyl nakonec oslnivý, z hlediska principu by měl logiku. I když pro něj nakonec bylo v předvolební panice jen pět hlasů.
| 
