Milí čtenáři,

ve správě našich společných „veřejných“ peněz fungovala roky jedna tichá pojistka. Když vláda utrácela, obce a kraje ji vyvažovaly. Jenže teď je komunální křečkování u konce. V nejhorší možnou dobu.

Český statistický úřad udělal tento týden – tradičně k začátku dubna – účetní závěrku za hospodařením všech veřejných institucí. Finální data odeslal do Bruselu a na první pohled nevypadají zle. Celkový dluh i loňský přírůstek dluhu jsou na evropské poměry stále v normě.

Je tu ale jeden důležitý dílčí zlom. Když se odečte bohatá Praha a když se počítají fyzické pohyby peněz na účtech (tedy „cash“ metodika, odpovídající reálnému hospodaření i názvu našeho newsletteru), skončily obce a kraje loni v deficitu 11 miliard korun. 

Jde o první manko od roku 2011. Praha sice souhrnnou bilanci překlopila do plusu 13,2 miliardy, ale ani to není bůhvíco (viz graf). Trend je jasný – a protože se blíží obecní volby, sotva se letos zlepší.

Normálně by nešlo o problém. Optimisté by dokonce mohli mluvit o zdravém odklonu od letité anomálie, kdy starostové seděli na penězích a zbytečně brzdili investice. V Evropě jsme patřili k extrému, díky sérii přebytků mají zdejší obce a kraje dohromady na účtech přes 450 miliard korun. 

Kritika, že tyto zdroje leží ladem, byla do jisté míry oprávněná. Má-li obec našetřeno a začne stavět něco užitečného, nelze jí nic vyčítat. Háček je jinde – komunál se k obratu rozhoupal v ne úplně vhodnou dobu.

V součtu celé soustavy veřejných financí fungovaly obce roky jako přídavný motor, na jehož zpětný chod se šlo spolehnout. Dělal protiváhu státnímu rozpočtu, kde se lze spolehnout naopak na to, že vyrábí větší či menší dluhy.

Poslední dobou spíš větší. Od covidu se dluh státu zdvojnásobil, letos má naskočit o dalších 310 miliard na čtyři biliony. A příští rok, jak avizoval nedávno premiér, poroste ještě víc. Nová vláda zkrátka potřebuje nějak zaplatit rozsáhlou paletu svých záměrů a snaží se veřejnost přesvědčit, že se vyplatí si na ně půjčit.

Roky platilo jednoduché pravidlo: Co stát projedl, to obce z části ušetřily. Přebytek samospráv pomáhal tlumit celkový deficit. Teď tento tlumič mizí.

Na nový „cash“ deficit (po odečtení Prahy) upozornila už před časem Národní rozpočtová rada. Dá se vyčíst i po jednotlivých obcích (viz tabulka) také z velmi užitečné a podrobné databáze jménem Monitor státní pokladny.

Data jsou cenná v tom, že „cash“ čísla obvykle nejsou tolik vidět. Do souhrnné rozpočtové statistiky za celé Česko projdou účetním filtrem takzvané akruální metodiky. V ní nejde o to, kolik se v daném roce skutečně vybralo a utratilo, ale jak narůstají majetky a dluhy. Velká investice se rozpočítá do více let, jako když firma odepisuje drahý stroj. Je-li schválená dotace, akruálně je to plus, i když „cash“ peníze jsou teprve na cestě.

Akruální bilance samospráv dopadla loni lépe než ta hotovostní. Byly podle ní v přebytku 29 miliard (místo již zmíněných 13,2 miliardy v hotovostním pojetí, obojí je včetně Prahy). Ale pořád jde o zhoršení, proti předchozím rokům je přebytek najednou poloviční.

Když se přidá státní rozpočet a zdravotní pojišťovny (kde se bilance mimochodem také zhoršuje), vyšel statistikům za celé Česko loni schodek 184 miliard. Neboli (což je číslo, které se sleduje nejvíc) 2,1 procenta HDP. Dluh činil 3,79 bilionu (44,3 procenta HDP). Tato data (uzná-li Eurostat jejich správnost) pak budou viset v mezinárodních statistikách a Česko podle nich bude hodnoceno. 

Obě čísla jsou pod průměrem EU. Začne-li teď vláda rozdávat na dluh ve větší míře a k tomu se navíc přepóluje přídavný motor samospráv, neexistuje jiná vyhlídka, než že se celková čísla začnou zhoršovat. Česko bude vypadat hůř, úroky půjdou nahoru, a to nejen pro vládu, ale pro každého, kdo si chce půjčit paralelně s ní, tedy třeba pro žadatele o hypotéku.

Nelze z toho samozřejmě vinit starosty, kteří po letech střádání chtějí spoluobčanům dopřát novou školu nebo čističku. Ale jen ať je jasno, jak na tom po sečtení všech účtů jsme.

Česko začne po Velikonocích usměrňovat ceny paliv. Klesne spotřební daň na naftu a pumpaři každý den dostanou od státu cenový strop. Jak to celé bude fungovat? A co v balíku, který jinak kvůli inflaci dává smysl, chybí?

PPF v Praze. Největší český rodinný podnik – skupina PPF – dotáhl slibovaný přesun z Nizozemska do Česka. V orgánech společnosti nově figuruje vedle Renáty Kellnerové i její nejstarší dcera Anna.

Mercedes v Chebu. V Česku vyroste další automobilka. Německý Daimler bude u hranic vyrábět tahače. Slibuje továrnu na 25 tisíc aut ročně, miliardové investice a tisíc pracovních míst.

Foodora v zisku. Poptávka po rozvozu jídel stále roste. Síť Foodora loni v Česku odbavila 15 milionů objednávek a poprvé vykázala zisk. Zkusíte si tipnout, kolik stojí průměrný oběd?

Proč netekla ropa? Ropovod TAL, od loňska jediná zásobovací trasa, minulý týden stál kvůli poškození elektrického vedení v Itálii. Kvůli vyloučení cíleného útoku se o incident začaly zajímat i tajné služby.

Zelená jen pro někoho. Vláda zkrátila dotace na zateplování a zájem ochabuje. Návratnost úsporných investic se výrazně protahuje, někdy i na dvojnásobek. Pořád se ale může vyplatit.

Neděle bez aut. A bez tankování. I tak vypadal první velký ropný šok před půl stoletím. V ekonomii se ochota k odříkání měří „elasticitou poptávky“, rychlokurz s interaktivními grafy najdete zde.

Zrádné dluhopisy. Záplava rizikových cenných papírů s sebou nese i ztráty pro střadatele. Větší či menší potíže loni v Česku nastaly u dluhopisů za víc než 31 miliard korun.

Dobře placený Michl. ČNB zveřejnila platy vedení i své loňské hospodaření. Guvernér si odnesl 6,85 milionu korun čistého, tedy víc než šéf amerického Fedu.

Manko v důchodu? Vyzkoušeli jsme novou službu státu, která má poplatníkům ukázat, co se jim započítává do penze a zda stát na některé odvody nezapomněl.

Rozkaz k vyklizení. K čemu je nový instrument proti neplatičům nájmů? A jak letošní novinka funguje v praxi? Příběh jednoho pražského bytu leccos přibližuje.

Katastr jen s přihlášením. Nahlížet na osobní údaje v katastru nemovitostí by nově mělo být možné jen po identifikaci. A u některých výstupů jen s právním odůvodněním.

Uspěli jsme, protože se nechováme povýšeně, míní výkonný ředitel společnosti Energo-Pro. Od loňska ji vede po boku Jaromíra Tesaře, jednoho z nejbohatších a zároveň nejméně viditelných českých miliardářů. Podniká v hydroenergetice a nová ropná krize potvrzuje, že vsadil na správnou kartu.