Vážení čtenáři,

jestli vám texty typu „Aktualizace Vnitrostátního plánu České republiky v oblasti energetiky a klimatu“ nepřipadají jako atraktivní čtení, asi to tak má být. Nic důležitějšího tato vláda už možná nesepíše, ale na své dílo moc neupozorňuje. Správně tuší, že přes něj cesta k popularitě nevede.

Nedá se říct, že by Češi patřili se svou uhlíkovou stopou mezi nejvzornější národy. Spíš naopak. Když se produkce skleníkových plynů rozpočítá na jednotlivce, větší výtečníky těžko hledat.

Podle posledních dat za rok 2022 se Česko v emisích na hlavu probojovalo mezi třicítku největších znečišťovatelů světa. Když se porovnají jen státy s populací nad deset milionů, Česko je desáté a nejhorší z celé EU.

Někomu může přepočet na hlavu připadat jako demagogie, vždyť co malé Česko v globální klimatické hře zmůže? Ale pokud je stopa jednoho Brazilce poloviční a v případě Indů čtvrtinová, těžko chtít po těchto zemích, aby s odbouráváním emisí začaly jako první. Zvlášť když můžou namítnout, že není fér hodnotit jen současnou produkci, ale i to, kdo kolik škodlivých molekul napěchoval do atmosféry během minulých dekád a staletí.

Jen málokdo profitoval z průmyslové revoluce dřív než Češi. A málokdo v exhalacích pokračuje větší měrou. Způsob, jak se s tímto skóre vyrovnat, je dvojí.

Buď čísla hodit za hlavu v přesvědčení, že na úsilí jednoho malého státu stejně osud planety nevisí. Proč se tedy trápit a zvedat si životní náklady věcmi, jako jsou pokuty za pálení uhlí, když lze navíc stále ještě natrefit na dost lidí, kteří rozporují, že by exhalace CO2 měly na klima nějaký dopad?

Anebo se podívat na dění v přírodě a zamyslet se nad tím, jestli je pasivní přístup vůbec přípustný. Třeba se klima nějakým zázrakem zmátoří samo – ale co když ne? Chceme to riskovat, anebo je lepší pro jistotu něco podniknout, v naději, že se někdo další přidá a náklady na prevenci budou s trochou štěstí menší než následné škody?

Zelený pionýr Babiš

Ač se k tomu dnes Andrej Babiš moc nehlásí, byl to on, kdo nasměroval Česko na cestu číslo dvě. A dobře udělal. Výměnou za příslib štědré finanční pomoci kývl před třemi lety jako premiér na celounijní závazek stáhnout do roku 2030 emise skleníkových plynů o 55 procent (oproti roku 1990) a pak do roku 2050 na nulu.

V opozici Babiš na své závazky zapomněl. Z 55procentního cíle je ale dnes závazná unijní norma, cosi jako klimatický zákon, na jehož uskutečnění začalo Česko už čerpat solidární unijní příspěvky. Časem bude muset vykázat i nějakou činnost, k jejíž inventuře má sloužit v úvodu zmíněná klimaticko-energetická koncepce.

Ve středu ji schválila současná vláda a totéž udělal nebo udělá i zbytek EU. Kdyby něčí dokument neměl odpovídající úroveň, komise má mandát vrátit ho k přepracování, tak aby po sečtení všeho dohromady šlo 55procentního cíle dosáhnout. Do evropských voleb tato kontrolní procedura skončí a z národních návrhů se stanou závazky, ze kterých pak už půjde slevit jen po vzájemné dohodě v EU, nebo za cenu vysokých pokut.

Větrníky, babička a utajené pokuty

Česko slibuje snížení emisí rovnou o 60 procent. Za pomoci odborníků i laik pochopí, jak se to má stát. Ale snadné čtení to není.

Dokument se nesnaží nikoho politicky přesvědčit nebo nadchnout. Je psaný technokraticky a rozvlekle, je plný výplní, aby nahnal objem (na 463 stran), a vláda ho po schválení raději ani nijak výrazně nepropagovala (kompletní verzi si můžete přečíst zde).

Klíčem k útlumu emisí mají být úspory ve spotřebě, konec vývozu elektřiny a přechod na čistší zdroje. Tedy známé věci, ale v daleko větší míře než doposud. Překvapivě zní způsob provedení – hlavní část úkolu má být zajištěna jaksi automaticky tím, co už se v Evropě v rámci ochrany klimatu dohodlo nebo co se právě dohaduje.

Zda veřejnost o těchto věcech ví a zda je přijme, dokument neřeší, přitom v mnoha ohledech půjde o masivní změny. Pokračovat má krácení povolenek pro velké emitenty, jako je průmysl či energetika. Tak aby emisní zátěž byla i zátěží finanční, což má špinavé zdroje vytlačovat z trhu a hromadit rezervy pro podporu čistších řešení. Háček je ale v české praxi, kde roky běží vše při starém a výrobci elektřiny z uhlí začínají nyní vyhrožovat, že své provozy během pár let zavřou, aniž by je bylo čím nahradit.

Podobně divoce vypadá plánované rozšíření povolenek do každodenního života. Možná to ještě neví ani Babiš, nebo si tuto kartu schovává až do předvolebního boje, ale Green Deal není jen o postupném útlumu spalovacích motorů. 

V loni schválených směrnicích je třeba i uhlíková daň 45 eur na tunu CO2 pro domácí spotřebu fosilních paliv. V praxi to podle odhadů Ministerstva životního prostředí vychází od roku 2027 zhruba na dvě koruny za litr benzinu nebo 200 korun za megawatthodinu plynu pro domácí vytápění.

Vize je taková, že právě z takových opatření potečou peníze na budování větrníků nebo na lidové věci, jako jsou tepelná čerpadla či zateplování domů (kde se zároveň čeká i zpřísnění norem, byť zatím v nejasné podobě).

Pro Česko má být k mání bilion korun, z toho jen část budou doma vybrané povolenky – druhou část zaplatí bohatší státy v zájmu toho, aby chudší a zaostalejší země EU zvládly držet krok. Jak ale s pomocí naloží, bude hodně záležet na domácí šikovnosti. Třeba to napodruhé dopadne lépe než polská lekce, jak za unijní peníze postavit víc dálnic.

Čechy zkrátka čeká kolosální změna a nový klimatický plán jim jen nenápadně připomíná, v jakém vlaku se tak trochu nevědomky ocitli.

Vzhledem k emisnímu žebříčku se tato výprava jeví jako vrcholně žádoucí, ale že by ji někdo politicky hájil a hrál s veřejností otevřenou hru ohledně toho, co ji čeká, to zatím moc říct nejde. Tak uvidíme, kam vlak dojede.

Průmyslově-technologický holding Czechoslovak Group (CSG) Michala Strnada kupuje od americké firmy Vista Outdoor její muniční divizi Sporting Products. Ta vlastní řadu značek a výrobců malorážové munice a jejích komponentů v USA. Hodnota transakce činí 1,91 miliardy amerických dolarů. 

Wall Street přijde o prvenství. Nejrozvinutější kapitálové trhy na světě mají v současné době Spojené státy s podílem převyšujícím 42 procent na celkové kapitalizaci. V porovnání s ostatními vyspělými zeměmi navíc americké tituly dosahovaly v posledních desetiletích často lepších výsledků. USA ale začíná šlapat na paty Čína, jejíž ekonomika za posledních dvacet let narostla zhruba dvanáctinásobně a její hrubý domácí produkt převyšuje 18 bilionů dolarů.

Peníze nejsou všechno, zjistili mladí. České firmy opět soutěží o titul EY Podnikatel roku. V zahraničí pro ně nebude snadné se prosadit. Stále častěji se navíc potýkají s nedostatkem pracovníků. Ti na ně mají někdy i nereálné požadavky. Trhu by proto podle podnikatelů prospělo propouštění.

Kauza zmizelých iPhonů. Obří kauza zmizelých iPhonů z firem okolo e-shopu Mamut.cz zasáhla nepříjemně také poradensko-auditorskou společnost PwC. Ta na trhu patří do takzvané „velké čtyřky“. Je ve svém oboru jednou z největších a nejdůvěryhodnějších firem na světě. Přesto experti PwC ze zkoumání smluv Mamutu a jeho partnerů nevyvodili závěr, že je s nimi něco špatně. A to v době, když již partnerské firmy Mamutu začaly mít problémy s platební morálkou.

Zelená přestavba. Dát sbohem fosilním palivům a vytvořit si vlastní soběstačný energetický sektor by se mohlo Evropě podařit v dohledné době. Podle nové studie Potsdam Institute for Climate Impact Research (PIK) dokonce již v roce 2040 – pokud by Evropa do své energetické nezávislosti investovala zhruba dva biliony eur.

Tykačova sázka na uhlí. Hned dva čeští miliardáři před časem vsadili na investice do odepisovaného uhlí. Oba tak nesou nálepku fosilních hyen, z obou se ale stali globálně významní hráči a oběma se riskantní sázka vyplácí. Taktiku Pavla Tykače a Daniela Křetínského analyzuje Zuzana Kubátová.

Čínský investor a padlá Malina. Těsně před schůzí věřitelů zkrachovalého Energetického Holdingu Malina se redakci SZ Byznys podařilo zjistit první podstatný detail reorganizačního plánu, který dodavatel domácích fotovoltaických elektráren chystá. Hlavní varianta aktuálně počítá se vstupem čínského investora, který také podniká v solární branži.

Nenasytná šedá ekonomika. Šedá čili nezdaněná ekonomika polyká v Česku zhruba sedminu hrubého domácího produktu. Ukazuje to čerstvě zveřejněná studie Informal Economy in Czech Republic 2023. Kdyby se tento zhruba 14% podíl podařilo snížit, významně by to prospělo jak kondici české ekonomiky, tak i státní kase a narovnání tržního prostředí.

Odtok peněz z IC Group. V insolvenčním řízení s investiční firmou Diversity Capital ze skupiny IC Group postupně vyplývají najevo fakta o tom, co se dělo s penězi drobných investorů, které od nich Diversity Capital získávala. Insolvenční správce na základě informací z firemních účtů spočítal, že 911 milionů korun z Diversity Capital odešlo do personálně propojených firem. Co se s nimi dělo dál, není jasné.

Budoucnost vinařství. Do roku 2060 mohou být téměř po celé České republice vhodné klimatické podmínky pro pěstování vín. Jižní Morava, která je dnes vinařským rájem, bude přát zejména modrým odrůdám (červeným vínům) s vyšším obsahem alkoholu a výraznějším aroma. Detailními dopady klimatické změny na pěstování vína napříč regiony Česka se zabývá nová studie, kterou společně vypracovaly VŠE, Česká zemědělská univerzita a Ústav výzkumu globální změny AV ČR.

Rozvoj logistiky. Investiční skupina BHM group miliardáře Tomáše Krska koupila logisticko-průmyslové centrum u slovenského Trenčína. Výrobní komplex nazvaný Trenčín Industrial Park využívají dodavatelé automobilek. Krskův holding již na Slovensku vlastní logistický park v Dunajské Stredě. Po akvizici nemovitostí v Trenčíně se hodnota průmyslového portfolia BHM u východních sousedů pohybuje ve středních jednotkách miliard korun.

Nové lázně v Mikulově. Rodina Mikea Volaříka je na Moravě historicky spjata s vinařstvím. On se ale vydal jiným směrem. Vsadil na development a teď plánuje v Mikulově postavit lázně. Na místě by měl vyrůst i hotel se zhruba dvěma sty pokoji zaměřený na medicínský wellness, náměstí s obchody, ale také rodinné domy. Právě ty mají pomoci udržet a přilákat potřebné zaměstnance. „Je to vlastně takový baťovský model,“ tvrdí Volařík.

Ceny bytů. V časech, kdy se Čechům nechtějí nakupovat byty, začínají developeři nabízet slevy. Kupující dnes může vyjednat prodej bytu i o několik set tisíc korun levněji, než vidí v nabídce. Ceny však prý zanedlouho opět vystřelí vzhůru. Pořídit si v Praze nový byt bude jako řídit nový mercedes. Nebude pro každého, říká v Agendě SZ Byznys generální ředitel společnosti Skanska Residential Petr Michálek.

Muskovy potíže. Americký výrobce elektromobilů Tesla ve třetím čtvrtletí zvýšil meziročně tržby, ty však zůstaly za odhady a firmě klesl i zisk. Elonu Muskovi dělá starosti i sociální síť X, která v EU nedostává unijním nárokům na provozovatele podobných platforem ohledně jejich obsahu, a Musk tak údajně zvažuje odchod z Evropy. Rozporuplné reakce vyvolává také plán na zavedení předplatného X, který teď firma testuje na Novém Zélandu a Filipínách.

Polské tarify. Levné ceny mobilních tarifů v Polsku vyvolaly v době, kdy Češi šetří, vlnu nabídek a rad, jak si pořídit polské telefonní číslo. Samozřejmě včetně zmínek, jak se to vyplatí. Zákazník sice může ušetřit, má to však řadu komplikací.

Kde vzniknou nové byty v Praze? Na brownfieldech. Je jich tu tolik, že by se na nich dalo vystavit nové Brno. Brownfieldy však mají svá specifika. „Všechno je samozřejmě komplikovanější a dražší,“ říká Petr Palička z developerské společnosti Penta.

Architekti z Estonska navrhli dům, na jehož výstavbu stačí naprosté minimum půdy, konkrétně pouhých 19 metrů čtverečních. Podívejte se na prototyp domku na muří noze na kraji lesa.