I dnes, tedy za posledních 24 hodin, dosahuje uhlíková intenzita v Německu 707 gramů ekvivalentu CO2 na vyrobenou kilowatthodinu proudu. Špinavější je jen Polsko (974 gCO2eq/kWh) a Estonsko (737 gCO2eq/kWh). Češi drží pátou příčku (538 gCO2eq/kWh), před námi jsou ještě Irové.
Zelenými premianty Evropy jsou Švédsko, Island a Norsko, i teď v zimě s 25 až 28 gramy emisí na kilowatthodinu, následuje Švýcarsko, Francie a Portugalsko. I Francouzi, jejichž energetika stojí takřka ze tří čtvrtin na jádru, mají momentálně desetkrát nižší emise než Němci, kteří své poslední jaderné bloky zavřeli v loňském roce. A kteří loni navíc museli část své elektřiny dovézt ze zahraničí.
Jasně to ukazuje, že úspěšnost nasazení obnovitelných zdrojů závisí ze všeho nejvíc na geografické poloze: Králi ve výrobě zelené elektřiny v Evropě jsou Norové, protože jim příroda dala do vínku hory vhodné k budování přehrad a přečerpávacích nádrží. Ideální je spojit tento přírodní dar s jadernými bloky, jak to dělá Švédsko nebo Švýcarsko.
Mohutnými investicemi do jádra se dá v čistotě ovzduší leccos dohnat, což dokládá Francie. Ekonomika postavená na uhlí se prostě zvlášť ve střední Evropě otáčí skutečně těžko, i když se hodně snažíte.
Němci se ale nevzdávají a své investiční úsilí hodlají zrychlit. Loni v říjnu schválila vláda akční plán, který má zajistit k roku 2030 výrobu 80 procent elektřiny z obnovitelných zdrojů. Znamená to investiční smršť ve větrné energetice (do roku 2032 mají větrníky pokrýt dvě procenta německého území), další budování solárů a baterií.
Vedle zelených elektráren a úložišť ovšem bude muset země postavit také síť záložních plynových elektráren za zhruba 70 miliard eur. Ty mají zprvu spalovat fosilní plyn, postupně pak přecházet na zelený vodík vyráběný z přebytku větrné a solární elektřiny. Kromě energetiky má probíhat razantní dekarbonizace v provozu budov, v dopravě, průmyslu i zemědělství.
Ale zůstaňme u energetiky. Do konce této dekády má podle vládních plánů zcela skončit uhelná energetika v Porýní. O osudu dolů a uhelných elektráren ve východním Německu se pořád vedou spory, zatím zůstává v platnosti koncový rok 2038. Jedna věc jsou politické záměry, jiná věc praxe. Na sklonku loňského roku nařídila Bundesnetzagentur nechat v provozu několik uhelných zdrojů, které se měly podle platného harmonogramu zavřít. Zjistila totiž, že se bez nich země zatím neobejde.
Má-li Energiewende pokračovat, bude si i nadále žádat astronomické částky. Podle Handelsblatt Research Institute (HRI, česky o jeho zprávě tento týden informuje web kurzy.cz) budou Němci muset na dosažení svých klimatických cílů vynaložit do roku 2050 zhruba 1,1 bilionu eur. Z toho si zelená energetika jen do roku 2045 vyžádá 440 miliard eur, největší balík na ni půjde ve 30. letech.
Různé další studie odhadují celkové náklady na německý dekarbonizační plán v rozmezí jednoho až tří bilionů eur do roku 2050. Je otázka, zda takovou cenu za Energiewende německá společnost unese.
Země prožívá krizi, německý průmysl stále klesá. Jednou z příčin jsou drahé energie, v jejichž cenách se odrážejí náklady na Energiewende. Protesty farmářů, které tento týden vypukly v nečekané síle kvůli vládnímu plánu na snížení daňových úlev na fosilní paliva, svědčí o rostoucí nespokojenosti s vládní politikou. Varovným signálem je rostoucí podpora krajně pravicové strany AfD.
Zatím není jasné, jaké poučení z vývoje v Německu si berou čeští politici. Největší zastánce rychlého snižování emisí v české energetice, bydlení a dopravě, ministr životního prostředí Petr Hladík (KDU-ČSL) v rozhovoru pro Seznam Zprávy před měsícem prohlásil, že Němci udělali v energetice chybu, když se vzdali jádra.
Hladík, stejně jako většina českých vládních i opozičních politiků, souhlasí s dalším provozem dukovanských a temelínských reaktorů, které u nás pokrývají asi třetinu dnešní spotřeby. Jinak ale Česku na příštích deset až patnáct let ordinuje velmi podobnou dekarbonizační kúru, jakou podstupuje Německo. Tedy masivní investice do obnovitelných zdrojů a energetických úspor. Má to podle vlády umožnit konec uhelné energetiky do roku 2030.
Vzhledem k tomu, že Němci začali s Energiewende už před 13 lety, zatímco my teprve v posledním roce doháníme zelený skluz, měla by u nás celá energetická revoluce proběhnout mnohem rychleji než v mohutně investujícím a momentálně těžce zkoušeném Německu. Inu, optimismu není nikdy dost.
|