Vážení čtenáři,
Česko se řítí do průšvihu. Už za pár let zemi hrozí nedostatek elektřiny. Pokud ihned nenastartuje výstavbu nových zdrojů a sítí, ochromí energetická nouze domácí průmysl i celou ekonomiku.
Tvrdí to už nejen konzervativní energetici. S hlasitým varováním teď přišly i největší zaměstnavatelské a podnikatelské asociace.
Letos na jaře během debaty Institutu pro politiku a společnost prohlásil uhlobaron Pavel Tykač, že už kolem roku 2026 se v Česku přestane vyplácet výroba elektřiny z uhlí, což podle něj postaví vládu před obrovský problém. Kabinet bude muset řešit, jak dostat k majitelům elektráren „nějaké peníze jakoukoliv formou“, protože podnikatelé nebudou dotovat z vlastní kapsy ztrátovou výrobu. A země se bez jejich produkce neobejde.
Tykač, který vyrábí čtvrtinu české elektřiny, později ještě přitvrdil. V červnu pro Seznam Zprávy řekl, že ekonomický výhled jeho elektráren se zhoršuje a že je připraven začít s útlumem už v roce 2025. Slova nepopulárního magnáta ovšem veřejnost ani politici neberou moc vážně. Mnozí je považují za vydírání a neférovou snahu dostat se k veřejným penězům.
Teď se ale k majiteli mostecké skupiny Sev.En Energy přidaly i dvě mocné byznysové asociace v Česku, Hospodářská komora a Svaz průmyslu a dopravy. S nimi v jednom šiku bije na poplach i tradiční oponent zaměstnavatelů – Konfederace odborových svazů.
Všechny tři jinak soupeřící asociace připravily dokument, který popisuje rizika pro další rozvoj České republiky. Takzvanou SWOT analýzu (vypočítává slabiny, přednosti, příležitosti a hrozby analyzovaného subjektu) zpracovali zaměstnavatelé a odboráři pro jednání nově ustaveného vládního výboru pro strategické investice, který se poprvé sešel minulý týden.
Ve výboru jsou všechny tři asociace zastoupeny. O materiálu vás budeme na webu SZ Byznys informovat podrobněji, neřeší jen energetiku. Ale ta v něm má důležité místo.
Podle zmíněné analýzy hrozí Česku „ztráta soběstačnosti ve výrobě elektřiny v důsledku odklonu od uhlí při absenci vhodné náhrady od roku 2028“. Znamená to riziko vyšších cen energií než v okolních státech. Země podle analýzy nemá žádnou strategii pro náhradu uhelné energetiky, o připraveném systému výstavby nových zdrojů nemluvě.
K českým hendikepům patří nedostatečný rozvoj obnovitelných zdrojů, neatraktivnost dlouhodobých smluv na nákup elektřiny pro průmysl, přežilý tarifní systém. Hrozí, že na urychlený rozvoj nové energetiky nebudou připraveny rozvodné sítě, protože investice do infrastruktury a obnovitelných zdrojů se systematicky nekoordinují. Podle nového prezidenta Hospodářské komory Zdeňka Zajíčka (dlouholetého člena a funkcionáře vládní ODS) přitom může malér přijít i rychleji než za pět let.
„Hrozba je s ohledem na vývoj trhu s povolenkami ještě větší. Začíná se mluvit o tom, že se uhelné elektrárny ekonomicky nevyplatí provozovat možná už za tři roky. Pokud se na to nepřipravíme a ve stejných lokalitách, kde je podstatná část navazující infrastruktury už vybudována, neumožníme urychlenou výstavbu paroplynových elektráren, které je možné do tří let postavit, dostaneme se do závislosti na dovozu elektřiny ze zahraničí. A je samozřejmě otázka, za jakou cenu bude elektřina v dostatečném množství k dispozici a jestli v době, kdy ji budeme potřebovat,“ říká Zajíček.
„Pokud nebudeme mít dostatek elektrické energie za přijatelnou cenu, naši podnikatelé se odstěhují tam, kde budou mít energii levnější. Třeba do Německa nebo Polska. Pokud se na základě pobídek, které nabízí třeba dnes USA, nepřestěhují úplně z Evropy,“ varuje šéf Hospodářské komory. A zdůrazňuje i další hlavní hrozby pro budoucnost země: nedostatečnou dopravní, datovou a bytovou infrastrukturu, zastaralý vzdělávací systém a trh práce uzavřený pro pracovní síly ze zahraničí.
Podobně naléhavě mluví odboroví předáci. „Tím, jak je ohrožena energetická bezpečnost naší země, jsou ohroženy desítky tisíc pracovních míst v průmyslu. Když to nebudeme urychleně, tedy v řádech měsíců, řešit, staneme se totálně nekonkurenceschopnou zemí. Nic se tu nevyplatí vyrábět a firmy odejdou. To, že jsme jednou z nejprůmyslovějších zemí Evropy, se může rychle změnit!” přitakává šéf OS Kovo Roman Ďurčo.
Podle Zajíčka potřebujeme kromě rychlé výstavby paroplynových elektráren zrychlit i přípravu jaderných zdrojů a modulárních reaktorů. Je také třeba rychle posilovat vysokokapacitní přenosové sítě, abychom se mohli propojit s větrnými farmami v Severním moři nebo se soláry na jihu Evropy.
„Ministr průmyslu by měl nyní urychleně jednat se svými kolegy z aliance devíti států v Severním moři, abychom do aliance přistoupili a napojili se na tyto větrné parky. Jejich levná energie bude v budoucích letech konkurenční výhodou pro výrobu a cenu výrobků. Stejně tak by měl ministr vyrazit na jihovýchod Evropy a sjednat nové moderní napojení energie, která přes nás může ze Severního moře protékat do dalších států. Je to o vysoké a nutné ekonomické diplomacii pro budoucnost českého průmyslu, českých podnikatelů i občanů. Není na co čekat. Kacířsky řeknu: Už přestaňme psát další a další strategie a místo toho jednejme. Odvážně, rychle a důrazně,“ burcuje Zajíček, podle něhož „jsme opravdu ve velkém ohrožení“.
Hlavní brzdou pro výstavbu v Česku nejsou veřejné finance, protože se do nejaderných investic mohou pustit s vlastními kapitálovými zdroji firmy jako je Tykačova Sev.En Energy nebo ČEZ. Jde ale o pobídky či nástroje, které investorům zajistí v nevypočitatelném oboru návratnost. Tedy o kapacitní platby či dlouhodobé smlouvy na odběr elektřiny z nových zdrojů. Vůbec největší bariérou je ale podle zaměstnavatelů i odborů zdlouhavé povolovací řízení a byrokracie. Proto asociace žádají rychlé změny legislativy.
„Když povolení na výstavbu terminálů na stlačený plyn v Německu, Holandsku a jinde bylo možné získat během tří měsíců nebo i rychleji, není důvod, proč bychom i u nás proces takto neurychlili a nepostarali se o svoji budoucnost a vlastně i budoucnost Evropy,“ prohlásil Zajíček. Byznysmeni chtějí, aby vláda ještě do konce tohoto roku připravila a parlamentem protlačila balík zákonů, které umožní rychlejší realizaci velkých infrastrukturních projektů.
Ministerstvo průmyslu, které je za stav a rozvoj české energetiky zodpovědné, zůstává ovšem i přes sílící varování v klidu.
Resortního šéfa Jozefa Síkelu jsem už před měsícem žádala, aby se k nutnosti urychlení potřebných projektů vyjádřil. Ministr sám neodpověděl, obavy se snaží rozptýlit jeho mluvčí Vojtěch Srnka: „Problém (s uhelným útlumem) je ve středoevropském regionu širší, netýká se výhradně Česka. Výstavba plynových zdrojů vyžaduje určitý čas a rovněž zajištění paliva nemusí být dnes jednoduchou záležitostí. My jsme připravení minimalizovat povolovací lhůty na nezbytné minimum a diverzifikací zdrojů plynu včetně posílení plynárenské infrastruktury přispět k zajištění dostatku paliva. Další podpůrné nástroje se připravují s ohledem na design a podobu kapacitních mechanismů, které se nejspíše budou v souladu s pozicí České republiky zjednodušovat,“ prohlásil Srnka.
Podle jeho slov živelný útlum uhlí během tří či pěti let České republice nehrozí. „Stále platí programové prohlášení vlády, připravujeme se na odchod od uhlí do roku 2033. Uhelné zdroje mohou být uzavřeny, pokud bude zajištěna adekvátní náhrada, a to nejen z pohledu celkově bilančního, ale i z hlediska provozování přenosové soustavy, spolehlivosti dodávek a tak dále. Konkrétní nástroje je v tomto okamžiku předčasné komentovat,“ dodal ministerský mluvčí.
Občanům nezbývá než jeho ujišťování věřit. Byznysmeni a odboráři však berou raději iniciativu do svých rukou. Už na příští jednání vládního výboru pro strategické investice prý ponesou vlastní balík navrhovaných legislativních změn. | 
