Vážení čtenáři,
ministr vnitra Vít Rakušan tento týden oznámil, že chystá zeštíhlení České pošty. Vyhlídka na zrušení 2269 pracovních míst a 300 poboček spustila veřejné pobouření.
Není to ale nic překvapivého, nekoná se apokalypsa. V poštovním molochu se stejně bude muset řezat dál. Pro Rakušana i další ministry, na něž řezání připadne, to vždycky bude reputační pohroma.
Česká pošta je největší zaměstnavatel ve státním sektoru, její pobočky jsou součástí občanské vybavenosti na venkově i ve městech. Ke svému pošťákovi mají lidé někdy osobnější vztah než ke svému „privátnímu“ bankéři nebo rodinnému doktorovi. Hýbat poštovní infrastrukturou je lidsky i politicky citlivé.
Ale jinak to nepůjde, byť by si to mnozí přáli. Před týdnem šéfka poštovních odborů Jindřiška Budweiserová v rozhovoru pro MF Dnes jedním dechem prohlásila, že „ekonomická situace České pošty je příšerná“, že je potřeba lépe normovat (rozuměj ubrat lidem část práce) a posílit personální kapacity (rozuměj nabrat víc zaměstnanců).
To by znamenalo jediné: pořádně zdražit. Tam, kde má pošta komerční konkurenci, by přišla o část trhu. A tam, kde jí za povinnou veřejnou službu platí stát, by to dopadlo na občany, kteří se bez poštovních služeb neobejdou, tedy hlavně seniory.
Škrtání v České poště je také vždy úžasnou příležitostí pro opozici. Třeba exministra Karla Havlíčka z ANO inspirovalo k tweetu, podle nějž Rakušan „přivedl Českou poštu téměř před krach“. Půvabné, když vezmeme v potaz, že pošta brutálně prodělává od roku 2018. Za dobu, kdy Havlíček šéfoval Ministerstvu průmyslu (pod něj patří Český telekomunikační úřad, který poště uděluje licence na dotovanou veřejnou službu), prodělala miliardy.
Česká pošta samozřejmě prodělává i za Rakušana, loňská ztráta je znovu kolem 1,5 miliardy. Naděje na obrat, pokud se radikálně nezmění model fungování pošty, není. Pokud by stát jako majitel nezatáhl za záchrannou brzdu, prostě by zkrachovala.
Není možné do beznadějně hospodařícího podniku nalít nějakou záchrannou dotaci, i kdyby na to státní kasa měla. Pošta kromě veřejné služby působí i na komerčním trhu, státní pomoc by ji zvýhodnila proti konkurenci, a to je nezákonné. Byť máme poštu rádi a při jejím ořezávání cítíme nostalgický smutek.
Zrušení desetiny poboček a propuštění více než dvou tisíc zaměstnanců ale k obratu v hospodaření natrvalo nepomůže, je to léčba příznaků, nikoliv příčin vleklé choroby.
Podstata je v tom, že v měnícím se světě klesá poptávka po klasických poštovních službách. V doručování balíků má Česká pošta řadu konkurentů. Doručování dopisů a pohlednic vymírá kvůli internetu, peníze se posílají bezhotovostně.
Podle ředitele pošty Miroslava Štěpána klesl od roku 2019 zájem o poštovní a listovní služby o 40 procent. Jen letošní povinné zřízení dvou milionů datových schránek pro živnostníky poštu připraví o další dvě miliardy tržeb ročně. S postupující digitalizací bude tento trend dál nezadržitelně pokračovat.
Česká pošta musí jako držitel poštovní licence zajišťovat pevně vymezený objem služeb. Dostává za to kompenzace ve výši 1,5 miliardy korun ročně, ovšem se zpožděním. Výplaty procházejí schvalovacím procesem v Evropské komisi, která kontroluje, zda nejde o nedovolenou podporu. Úhrada za roky 2018 až 2021 tak třeba přišla poště až loni. I proto jí náklady na úroky z půjček vyskočily během jediného roku z někdejších 70 milionů na 256 milionů korun ročně.
A teď to podstatné. Co si počít s černou dírou v České poště? Jak ji zalepit definitivně, ale zároveň tak, aby to pro občany bylo přijatelné?
Řešení se připravuje už skoro tři roky. Návrh na transformaci státního podniku nastartoval ministr vnitra v Babišově vládě Jan Hamáček. Pošta se má rozdělit na dvě samostatné firmy. Komerční „logistickou“ část, která bude operovat na běžném trhu s doručovatelskými službami, a na část zajišťující státní službu, jejíž rozsah nadále budou určovat politici a zadávat ji bude ČTÚ v podobě pětileté poštovní licence.
Reforma je připravená. Pošta je fakticky rozdělená, její dvě budoucí samostatné části už nějakou dobu účtují samostatně. V létě by měla vláda projednat transformační plán, celá operace má proběhnout do poloviny příštího roku. Tak, aby se do soutěže na novou poštovní licenci platnou od ledna 2025 už mohla hlásit Česká pošta v nové podobě.
Záchranná operace přijde na víc než osm miliard korun. Je správné, že jí předcházejí nákladové škrty a rozprodej zbytného majetku, hlavně v podobě budov, v nichž sídlí zavírané pobočky. Prodávat se jich budou stovky, výnos by měl zmírnit transformační náklady pro státní kasu. Bude to bolet, ale je to nezbytné. A bude-li to vláda odkládat, jen se to prodraží.
Co s rozdělenou poštou dál? Komerční část může zůstat v rukou státu a dividendy z ní mohou vylepšovat státní rozpočet. Případně se může privatizovat. Výnos může být slušný, zájemců by jistě bylo dost. Včetně domácích „velkých kluků“, třeba Daniela Křetínského, který už v oboru pár let působí (drží podíl v britské Royal Mail).
Připravte se na to, že objem státem garantovaných poštovních služeb se bude dál snižovat, protože poptávka bude dál klesat. Nevyhnutelně by tak dál mělo pokračovat rušení poboček, jež se dají na venkově zčásti nahrazovat „hybridními“ úřadovnami v trafikách či venkovských obchodech v rámci programu Pošta Partner. Pomůže automatizace, digitalizace, technologie – jako třeba bezobslužné doručovací boxy.
Vždycky kolem toho bude poprask. Už proto, že pro část občanů – hlavně starších – to bude znamenat ztrátu komfortu. Ale svět se prostě mění. S nostalgií se stát řídit nemá a nenajdou-li politici odvahu i k nepopulárním krokům, přivedou stát na buben. | 
