Vážení čtenáři,
cena energií na burzách klesá, to ale neznamená, že míříme ven z energetické krize. Naopak. To složitější nás teprve čeká. „Neřešíme, čím budeme topit a svítit zítra, ale za rok za dva a také za 15 až 20 let,“ shrnuje to místopředseda představenstva ČEZ Pavel Cyrani.
Krize ukázala, že evropská energetika stojí na vratkém základě. Hlavní příčina prudkého růstu cen z minulých měsíců je přílišná závislost výroby elektřiny na dováženém plynu a celkově nedostatek spolehlivých elektráren.
Před vládami a Evropskou komisí stojí obrovský úkol: Vybudovat zcela novou energetiku. Pokud se to nepodaří včas v koordinaci jednotlivých států, Unie se rozpadne. A pokud se nepodaří zajistit včas energetickou bezpečnost pro Českou republiku, opustí zemi klíčové průmyslové podniky, prudce oslabí ekonomika a obyvatelstvo dramaticky zchudne.
Dost to spěchá. A bude to stát ranec, podle lidí z branže jen v Česku několik bilionů korun. Část mohou financovat evropské dotace, část soukromí investoři. Ale velká váha bude ležet na státu. Zajistit životně důležitý proces při tristním stavu veřejných financí a dramaticky rostoucích nákladech na státní dluh bude tvrdý oříšek.
Nejde přitom jen o prostou náhradu elektráren, které budou dožívat v příštích letech. Elektřiny musíme být schopni vyrobit víc. „Celková spotřeba energií bude sice klesat, ale spotřeba elektřiny naopak půjde nahoru. Může se až zdvojnásobit s tím, jak bude postupovat elektrifikace průmyslu,“ říká Cyrani.
Podle predikcí správce elektrizační soustavy ČEPS ztratí Česko soběstačnost ve výrobě elektřiny už po roce 2025. Budeme muset začít elektřinu dovážet, přičemž není jasné, odkud a hlavně za jakou cenu to půjde.
Přebytková má být podle posledních odhadů ČEPS Francie, severní Evropa a Německo (naplnění německých plánů do roku 2030 ale nevěří ani sami lidé z ČEPS), ovšem nouze o elektřinu poroste v celé Unii. Po roce 2035 podle varování ČEPS hrozí v Česku už vážné problémy s přiměřeností soustavy.
Česká veřejnost je v klidu, stejně jako většina politiků. Investice do nové energetiky jsou nedostatečné a příliš pomalé v celé Evropě. Včetně sousedního Německa, kde loni přibylo skoro 10 GW nových větrníků a solárů. „I přes tak obrovské investiční nasazení je v Německu ve vypisovaných aukcích na dodávku elektřiny stále malá nabídka, některé aukce se zcela nezaplňují,“ připomíná Cyrani.
Ale srovnávejme. A nemusíme zrovna s bohatým Německem, posedlým obnovitelnými zdroji. Zatímco my se chválíme za solární boom, díky němuž u nás loni přibylo 290 MW solárního výkonu, ve čtyřikrát větším Polsku vznikly za stejnou dobu soláry o výkonu 4900 MW. Skoro 17násobek našeho přírůstku!
Zatímco Česko plánuje výstavbu jednoho velkého reaktoru v Dukovanech do roku 2036 a jednoho malého moduláru v Temelíně do půli 30. let, polská vláda loni oznámila plán na dvě klasické jaderné elektrárny s šesti bloky, první reaktor se má rozjet za deset let. K tomu má ovšem polostátní PKN Orlen už brzy oznámit 26 lokalit vytipovaných pro výstavbu flotily 79 modulárních reaktorů od GE Hitachi. Termín dokončení? Do roku 2038.
Nejde jen o plány výstavby. Polsko se na jaderný boom všestranně připravuje: Šest polských univerzit slíbilo od příštího akademického roku rozjet vzdělávání jaderných specialistů, protože nová jaderná energetika jich bude potřebovat tisíce.
Polsko také přijalo speciální zákon zjednodušující výstavbu jádra. Není samo. Francouzská EdF doma chystá výstavbu tří jaderných elektráren a jak připomíná Cyrani, zákonodárci tam také schválili zákon usnadňující povolovací proces při stavbě v lokalitách stávajících jaderek.
V Česku je klid. ČEZ sice slibuje postavit do roku 2030 až 6 GW v obnovitelných zdrojích (ČEPS ve svém progresivním scénáři uvažuje o dvojnásobku), ale fotovoltaika se u nás stále omezuje jen na relativně malé střešní instalace a větrníky se nestaví takřka vůbec kvůli nechuti obcí.
Výstavba plynových elektráren je ve hvězdách – jednak nemáme zajištěný přísun dostatečného množství cenově přijatelného plynu, jednak se segment nerozjede bez takzvaných kapacitních plateb (úhrad investorům za to, že postaví záložní zdroje, spouštěné jen jako záskok za větrníky a soláry).
Řada odborníků radí spolehnout se i do budoucna na naše uhelné elektrárny. Potíž je, že nevíme, jaká je jejich perspektiva. Investice do jejich obnovy a rozvoje nechtějí banky financovat a těžaři uhlí se chystají na dlouho dopředu plánovaný útlum. Podle Pavla Šolce z vedení ČEPS proto skončí česká uhelná energetika chtě nechtě už počátkem 30. let.
Stavební řízení na cokoliv jsou u nás dlouhá, územní plánování těžkopádné, byrokracie smrtící. Nemáme ani jasnou analýzu fungování budoucí nové energetiky s velkým podílem obnovitelných zdrojů.
Experti se přou o to, kolik velkých jaderných bloků si země může dovolit postavit nejen kvůli obrovským nákladům, ale i kvůli jejich fungování v budoucí soustavě. Pro malé modulární bloky se zkoumají vhodné lokality, rozhodnuto o masivnější výstavbě ale není.
Výstavba elektráren je ale jen část úkolu. „Do roku 2030 musíme nejen postavit velké portfolio obnovitelných zdrojů, začít stavět nový blok v Dukovanech a postoupit v přípravě malých modulárních reaktorů. Musíme také přebudovat teplárenství, postavit odpovídající záložní zdroje a akumulační kapacity, dobudovat a modernizovat rozvodné sítě a distribuční infrastrukturu. Po roce 2030 pak musíme v tom všem pokračovat a zároveň začít ve velkém uplatňovat vodík jak v energetice, tak v průmyslu,“ vypočítává Cyrani.
Budoucí energetika bude vyžadovat, aby odběratelé spotřebu přizpůsobovali nevyhnutelným výkyvům v dodávce elektřiny. Na to bude třeba postavit systémy řízení flexibility a připravovat na to spotřebitele, hlavně ty z průmyslu.
Kvůli tomuto úkolu je třeba přinejmenším částečně zestátnit klíčovou energetickou skupinu ČEZ, protože bilionovou investiční smršť a zodpovědnost za energetickou bezpečnost státu nelze vložit na bedra běžné obchodní firmy.
Jenomže vláda znárodňovací proces odstartovala návrhem ústavně sporného zákona. Poštvala tak proti sobě právníky a kapitálový trh, aniž by vysvětlila, jakou část ČEZ, s jakým cílem a s jakým přístupem k minoritářům vlastně chce získat. Nejspíš proto, že si to prostě v koalici zatím nevyjasnili.
Stát prostě nutně potřebuje strategický výhled nové energetiky a legislativní a finanční plán k jejímu naplnění. Spěchá to. „Jestli neuděláme zásadní výkop do strategických investic v příštích deseti letech, jsme mrtví, Polsko nás převálcuje,“ řekl mi tento týden jeden z vládních poradců. Zároveň potvrdil, že ve vládní koalici zatím žádná řízená debata o energetické strategii neběží.
Před koncem loňského roku slíbil premiér Petr Fiala, že jeho kabinet nejpozději letos na jaře představí aktualizované programové prohlášení, které bude reagovat na nové potřeby, vyvolané válkou a energetickou krizí. Nezbývá než doufat, že součástí této revize bude i vytyčení nového strategického plánu v energetice. Prý se na tom konečně začíná pracovat, tak uvidíme. | 
