Vážení čtenáři,
neposlouchá se to dobře, ale je to bohužel tak. Energetická krize v celé Evropě stále nejhůře dopadá na české domácnosti. A to i přes dárek v podobě „úsporného tarifu“, který rodinám v závěru roku poslala vláda. Ukazuje to poslední vydání Indexu HEPI (tvoří ho regulační úřady Rakouska a Maďarska spolu s finskou poradenskou firmou VaasaETT), který každý měsíc srovnává ceny elektřiny a plynu ve 33 evropských metropolích. Praha je bohužel stabilně usazena v popředí těchto žebříčků. Jak to vypadalo v listopadu? V absolutních číslech byla nejdražší elektřina pro domácnosti v Berlíně, dále v Římě, Bruselu a Vídni, Praha je na pátém místě. Po zohlednění rozdílů v příjmech se ovšem pořadí dramaticky mění. V přepočtu na paritu kupní síly se Pražané posouvají na první pozici, v průměru platí 67,72 eurocentu za kilowatthodinu, téměř dvakrát víc, než je celoevropský průměr. Následuje Řím, Berlín, Brusel a Vídeň.
Domácnosti ve Varšavě platí 32,02 eurocentu, v Bratislavě 23,51 eurocentu, v Budapešti 15,94. Vůbec nejlevnější elektřinu v Evropě měli Norové. V Oslu stojí v přepočtu na paritu kupní síly kilowatthodina jen 13,16 eurocentu. Pětkrát méně, než kolik platí Pražané. Velkoobchodní ceny na burzách v listopadu v celé Evropě klesaly, podle HEPI šlo o vůbec první celkový pokles od února tohoto roku. Domácnosti to na svých účtech ale nemusely vůbec pocítit. Naopak. V některých státech, včetně Česka, ceny dál stoupaly. V šesti státech – opět včetně Česka – dosáhly dokonce historických maxim. Nejrychleji se zdražovalo v Londýně (12 procent), následuje Paříž (11 procent), Praha je třetí s 10procentním růstem. Přitom například v Kodani elektřina v listopadu téměř o třetinu zlevnila, protože se do poklesu promítlo zlevňování komodity na velkoobchodním trhu a navíc ještě snížení poplatků za distribuci. V Helsinkách, Stockholmu či Amsterdamu cena spadla o 24 až 27 procent díky tomu, že se burzovní propad propsal do zákaznických cen. V Madridu se na 18procentním poklesu ceny podepsalo snížení daní. V řadě států se projevují úspory spotřeby, někdy finančně zvýhodňované v podobě různých bonusů. A na severu Evropy, například v Helsinkách, Stockholmu a Amsterdamu, zafungoval vyšší podíl výroby z obnovitelných zdrojů, kterým v listopadu zrovna přálo počasí.
Situace českých domácností by byla ještě horší, kdyby vláda neposlala v závěru roku do rodin příspěvky ve výši 2 nebo 3,5 tisíce korun v rámci takzvaného „úsporného tarifu“. Různé formy pomoci poskytovaly i jiné státy. O moc lépe pro nás statistika nevypadá ani u plynu. Tam vede žebříček zohledňující kupní sílu Řím, Praha mu ale dýchá na záda s cenou jen o vlásek nižší. Následuje Lisabon, Vídeň, Amsterdam. Naopak nejlevnější plyn mají rodiny v Bratislavě, Bělehradě a Budapešti. Potíž je v tom, že zemní plyn k nám téměř všechen dovážíme, zatímco elektřiny si doma vyrobíme víc, než jsme schopni spotřebovat. Díky dvěma jaderkám, které mají na kontě třetinu domácí produkce, a naopak nízké výrobě z drahého zemního plynu, je česká elektřina ve srovnání s produkcí většiny našich sousedů levná. Cenu pro české spotřebitele zvedá plné zapojení do evropského energetického trhu, kde cenu určuje nabídka a poptávka v širším regionu. Česká drahota se rodí v Německu, které má stále vysoký podíl elektřiny z uhlí, zatížené emisními povolenkami. A dále ze zemního plynu, který je sám o sobě rekordně drahý a navíc ho povolenky dál prodražují. Češi sice platí v absolutních číslech o 11 eurocentů na kilowatthodinu méně než Němci, zato je to kvůli nižším příjmům víc bolí. Praha je na tom prostě stále špatně. Mimořádně tvrdý dopad energetické drahoty na rodinné rozpočty vysvětluje, proč se Českem šíří špatná nálada, obavy z budoucnosti a rostoucí kritika vlády. A to přesto, že žádná z opozičních stran nepřišla zatím s jasnou představou, jak změnit obchodování s energiemi tak, aby nebyly pro české spotřebitele tak drahé. Od ledna začínají v Česku pro domácnosti platit zastropované ceny pro domácnosti, veřejný sektor a firmy. Uvidíme, jak se na srovnávacích statistikách promítnou. Elektřina na příští rok se na pražské energetické burze PXE prodává nad těmito stropy, byť šla od léta hodně dolů. Zastropování by nám mělo trochu ulevit. Zastropováním cen se ovšem řeší následky krize, nikoliv příčiny. Pořád se tak vrací otázka, zda je současná podoba obchodování s elektřinou v Evropě do budoucna udržitelná. Vláda ale o nezbytnosti volného energetického trhu nepochybuje, o reálných alternativách nemluví ani opozice. Uvidíme, jestli toto tabu další vývoj přece jen nenahlodá. |
