Vážení čtenáři,
dobrých zpráv v poslední době píšeme málo. O to víc potěší, když slyšíme o světlech na konci tunelu. Mně se to tento týden povedlo při rozhovoru s jaderným expertem Markem Ruščákem. Evropu podle něj čeká jaderná renesance. A Česko má předpoklady, aby do ní mohlo s plnou parádou naskočit.
V jaderné energetice se schyluje k posunu. Vyspělý svět horečnatě pracuje na nasazení malých modulárních jaderných reaktorů, které mají postrčit vpřed stagnující obor.
Sériově vyráběné malé modulární elektrárny by už od začátku 30. let mohly řešit zapeklitý rébus, jak stabilně a bez závislosti na počasí vyrábět nízkoemisní elektřinu. Česko je v tomhle oboru v unikátní pozici. V naší desetimilionové zemi, kterou občas masochisticky označujeme za primitivní montovnu Evropy, se momentálně vyvíjí hned pět typů malých modulárních reaktorů.
Počítejte se mnou: Na 175megawattovém reaktoru David pracuje ostravská firma Witkowitz Group. Výzkumný ústav ÚJV Řež ze skupiny ČEZ navrhl koncept reaktoru CR-100 s teplotním výkonem 100 MW, určeným primárně pro teplárenství. Západočeská univerzita a ČVUT vyvíjejí speciální jaderný Teplátor, určený rovněž pro teplárny. A pak tu jsou dva další projekty ÚJV, přesněji jeho dceřiné firmy Centrum výzkumu Řež, zvané Energy Well a heFASTo.
První tři projekty stojí na tradiční koncepci tlakovodních reaktorů, jaké známe z Dukovan či Temelína. „Dokonce plánují využívat palivo z dnes používaných reaktorů VVER,“ říká jaderný fyzik Vladimír Wagner z pražské ČVUT.
Dva zbývající projekty z Řeže představují pokročilou 4. generaci reaktorů. Skutečně malý (20 MW tepelného výkonu) Energy Well využívá jako chladivo tekutou fluoridovou sůl, desetkrát výkonnější heFASTo má být chlazen heliem.
Český jaderný vývoj jde dvěma cestami: „Jednak s logikou postavit co nejrychleji a nejsnáz malý reaktor – i kdyby to nebyla zásadně nová, odlišná technologie, jen menší a levnější verze. A pak tu jsou pokročilé reaktory, většinou skutečně malé a cílící na vzdálenější budoucnost s výhodami, které mají například v oblasti bezpečnosti,“ popisuje Marek Ruščák.
Jasně, zmiňované projekty jsou teprve na startu. „Všechny jsou zatím ve fázi dominantně „papírových“ projektů, ještě nějakou dobu nebudou tak náročné na financování,“ vysvětluje doktor Wagner.
„Pokud se alespoň jeden z projektů dovede do fáze realizace prototypu, tak to bude obrovský úspěch. Pokud by se pak dokonce realizovala jeho průmyslová produkce, tak to bude docela zázrak,“ dodává.
Zvláště u pokročilých reaktorů Energy Well a heFASTo bude k prvním prototypům hodně dlouhá cesta. Jen pro představu: Projekt Energy Wellu začal kolem roku 2015 a teprve někdy počátkem 30. let má být k dispozici jeho experimentální verze.
Zato české vodní reaktory mají šanci naskočit na zvedající se modulární jadernou vlnu. „Reaktory z ÚJV Řež a z firmy Witkowiz jsou licencovatelné, postavitelné, český průmysl je oba dokáže vyrobit. Jsou zajímavé, dávají technologicky smysl,“ říká Ruščák.
Ze hry zřejmě není ani Teplátor. Když jsem o něm loni na jaře poprvé psala, stavěli se k němu energetičtí vědátoři i praktici dost skepticky. Autoři projektu od té doby upravovali technické parametry, a navíc se jim na pokračování vývoje povedlo získat strategického investora v podobě skupiny Invest & Property Consulting.
Ale i kdyby česká želízka v ohni selhala, jsou tu čilé kontakty se zahraničím. Skupina ČEZ má podepsaná memoranda o spolupráci už se sedmi společnostmi z USA, Francie, Velké Británie a Kanady, které mají v pokročilé fázi vlastní vývojové projekty malých reaktorů. Na trh by první z nich mohly přijít na přelomu 20. a 30. let.
Jestli se naděje vkládané do modulárních reaktorů splní, bude poptávka po těchto zařízeních obrovská. Pro český průmysl by se tady mohl rýsovat nový program, možná perspektivnější než automotive, který byl v posledních dvou dekádách tahounem domácí výroby.
Teď autoprůmysl prochází velkými změnami, na trh dotírá asijská konkurence, postupující elektromobilita překolíkovává oborové hřiště a bylo by dobré, kdybychom měli v záloze životaschopné náhrady. Takovou by mohla být právě jaderná strojařina. „Pořád patříme k mála zemím, které jsou schopny postavit většinu částí jaderného reaktoru,“ říká Marek Ruščák.
Vypadá to na dobrou kombinaci vhodných faktorů: Česko má v technologii, kterou zřejmě čeká nadějná budoucnost, hned několik vlastních vývojových projektů různého zaměření. Do vývoje se zapojují univerzity, firmy i finanční investoři. Udržujeme kontakt se zahraničním vývojem. Máme v Temelíně místo, připravené na výstavbu prvního modulárního prototypu. A průmysl je připravený, už proto, že řada firem stále dodává komponenty pro velké jaderné elektrárny – byť je jejich část orientována na trhy ovládané ruským Rosatomem a jejich obchody momentálně ohrožuje nebo rovnou likviduje válka.
„Pořád je u nás ale řada firem, zapojených do globálního trhu s jadernými technologiemi. Je dobrá šance, že se český průmysl do produkce malých modulárních reaktorů významně zapojí. A není to zas tak moc závislé na tom, jestli se některý z českých projektů dostane přes fázi prototypů,“ soudí Vladimír Wagner.
A dodává ještě jeden důležitý detail: i kdyby se nakonec žádný z doma vyvíjených modulárních reaktorů v globální soutěži nechytil a skončil na papíře, stejně sehrávají důležitou roli. „Na jejich přípravě se vychová řada studentů a mladých vědců a techniků.“ Bez toho bychom mohli o českém podílu na jaderné renesanci jenom snít. | 
