Seznam Zprávy

Seznam Zprávy Pohled šéfredaktora: Kroupa, Klíma a teď i Kmenta a Valášek. Seznam Zprávy vítají nové pátrače.

07. 10. 2022

Vážení čtenáři,

v redakci Seznam Zpráv chystáme spoustu zajímavých novinek, které by vám neměly uniknout. Jako šéfredaktor bych vám proto chtěl prostřednictvím tohoto nového newsletteru umožnit každý měsíc nahlédnout do naší redakční „kuchyně”.

„Ahoj, neměl bys chuť pustit se do něčeho novýho? Budování silné redakce pod značkou Seznamu?“ zavolal mi na jaře 2016 můj dávný novinářský kolega Jakub Unger. A tím to celé začalo. Neváhal jsem ani den.

Tehdejší doba byla na mediální scéně o dost smutnější než dnes: Silná značka, redakce MF DNES, kterou jsme leckdo prošli a někteří z nás v ní strávili i přes dvacet let, byla od roku 2013 naprosto zdecimovaná koupí Andreje Babiše (věřte novinám, které si pořídil miliardář s politickou ambicí proto, aby „konečně začaly psát pravdu“) a nic tak silného, s tak velkým zásahem, tady prostě neexistovalo.

Vznikly sice nové malé, nezávislé redakce, kam se nemalá část zkušených novinářů přesunula a tvořili tam zajímavý a cenný obsah, ale chybělo velké médium, které má sílu přinášet „témata, o nichž se bude mluvit“. Zjištění, která budou nastolovat agendu k řešení pro politiky a veřejné činitele a někdy se jich třeba budou ptát na vyvození osobní odpovědnosti.

Říká se tomu investigativní žurnalistika. Pátrání, hledání pravdy pod povrchem, odkrývání věcí, které měly zůstat skryté. To je role velkého média, nezávislého na politické moci. Média, které naopak síle politiků a výhrůžkám soudními spory dokáže čelit. Jsem vděčný Seznamu, že jako původně ryze technologická firma do těchto vod vstoupil.

Seznam Zprávy právě teď v říjnu slaví 6. narozeniny. Při tom všem, co jsme s nimi zažili, jak hektické a někdy hodně divoké to bylo, a co všechno se tu jen během posledního roku změnilo či zvětšilo (do redakce přibylo na 40 nových kolegů), se mi to zdá jako období přinejmenším dvojnásob dlouhé.

Babiš junior: Ze ženevského činžáku do soudní síně

Momentů, které asi už nikdy nevymažu z paměti, je za tu dobu víc než dost. A některé z nich mají tendenci se pravidelně připomínat.

Bezesporu k nim patří naše reportáž se Sabinou Slonkovou ze Ženevy, kam jsme se přesně před čtyřmi lety vypravili pátrat po zmizelém synovi českého premiéra, který byl tehdy – stejně jako jeho otec – trestně stíhán pro dotační podvod v kauze Čapí hnízdo.

Náš rozhovor s Andrejem Babišem mladším, člověkem, který si po zahájení policejního stíhání odkroutil díky svému otci nedobrovolný pobyt na Ruskem okupovaném Krymu, vyvolal ihned po zveřejnění doslova politické zemětřesení: demonstraci na Václaváku s požadavkem na premiérovu demisi i hlasování Sněmovny o vyslovení nedůvěry vládě.

„Otec chtěl, abych zmizel,“ říkal nám totiž Babišův syn na chodbě ženevského činžáku.

Kauza Čapí hnízdo neboli spor o padesát milionů z evropských fondů nabrala ještě temnější obrysy. A vztek Andreje Babiše staršího na novináře, konkrétně na nás se Sabinou, zesílil na maximum.

Babišovi příznivci přejali jeho tezi, že jsme syna jen „zneužili“, že jsme neměli právo mluvit s nemocným člověkem, že on neví, co říká, že lezeme do soukromí premiérovy rodiny… Že jsme zkrátka hyeny.

Dalo by se to tak brát, kdybychom měli klapky na očích a nevěděli, že se tady jedná o věc veřejného zájmu. Sám Andrej Babiš mladší byl v té době trestně stíhán a pro českou policii byl nedostupný, kauza se dotýkala předsedy české vlády a šlo v ní o zneužití nemalé částky peněz z veřejných rozpočtů.

To nebyla a není žádná smutná rodinná story. To je sakra veřejná věc. Jsem rád, že se tehdy za nás a za naši reportáž natočenou skrytou kamerou postavil i Syndikát novinářů a řada mediálních odborníků. Stejně tak cítím jisté zadostiučinění při právě probíhajícím soudním procesu.

Andrej Babiš během něj už stihl soudci říct i to, že my dva se Sabinou jsme „mafiánští novináři, kteří přepadli jeho syna ve Švýcarsku“. Co bylo ale podstatné: Soudce sám si k naprosto vážně míněnému výslechu předvolal Babišova syna a vyslechl si od něj podobné věty, jaké zaznívaly v naší reportáži.

A když v soudní síni vypovídala řada dalších svědků z dob budování farmy Čapí hnízdo, Babišova verze, že on s farmou neměl nic společného, neboť šlo o „malý podnik“, který si zasloužil veřejnou dotaci, se začala drolit ještě víc.

Proces pokračuje přespříští týden, kauze budeme věnovat dál velkou pozornost.

Kmentova encyklopedie politického podsvětí

Mezitím Seznam Zprávy nabídnou svým čtenářům a posluchačům další novinku. Mám velkou radost, že se po letech pod jednou značkou potkávám s kamarádem a dalším dlouholetým novinářským kolegou Jaroslavem Kmentou.

Jarda, kmenový autor časopisu Reportér, pro nás připravuje podcastovou sérii Prohnilí, která startuje v pondělí 10. října. Vychází z řady Jardových úspěšných knih, které mapovaly zákulisí politické scény od roku 2010 do současnosti.

V devíti dílech se posluchači atraktivní formou s využitím řady autentických zvukových nahrávek dozvědí detaily o tom, jak si získávali a udržovali politickou moc lidé z vlád Petra Nečase, Bohuslava Sobotky i Andreje Babiše, jak to chodilo mezi „mazánkem“ Pavlem Bémem a „kolibříkem“ Romanem Janouškem (jedna z epizod se bude věnovat i jejich přezdívkám a telefonním hovorům) a kdo a čím ovládá prezidenta Miloše Zemana.

Jardova série má podle mě sílu odhalit posluchačům – ať už pamětníkům nebo lidem z nejmladší generace – co se ve skutečnosti skrývá za líbivými hesly z volebních kampaní a kde jsou kořeny současné společenské krize.

Kroupův Mlejnek a Klímův tým

Pátrací neboli investigativní žurnalistika, která vám odkrývá to, co si politici na své facebookové profily sami nepíšou a na náměstích či ve svých „čaulidech“ to neříkají, se v letošním roce stala ještě pevnějším pilířem Seznam Zpráv.

Je to zásluha i mého nového zástupce, zkušeného novináře Radka Kedroně, který dnes v redakci řídí silný reportérský a investigativní tým pracující na velkých kauzách a nových projektech.

Janek Kroupa například během léta přišel s naprosto zásadním zjištěním, že se dá na post šéfa civilní rozvědky de facto prolhat. Stačí, když je vašim příběhům ochoten uvěřit vicepremiér a ministr vnitra Vít Rakušan.

Takzvanou kauzu Mlejnek, na které vládní koalice krvácela několik týdnů, odstartovalo právě Jankovo pátrání v historii a vazbách Petra Mlejnka napojeného na ústřední postavu korupční kauzy Dozimetr Michala Redla. Případ vyvrcholil během prázdnin Mlejnkovou rezignací.

Vojtěch Blažek v poslední době odhalil, jak si shánčlivá ministryně z Babišovy vlády Klára Dostálová dokázala díky poslaneckým penězům na asistenty našetřit na dodávku pro manžela, Jiří Pšenička systematicky mapuje majetky ruských byznysmenů v Česku.

Do týmu, ve kterém působí i Radek Nohl a Kristina Ciroková, letos v létě přistoupili i další zkušení reportéři Josef Klíma, Marcela Sobotková a Jaroslav Mareš, kteří do června připravovali televizní pořad Záhady. Nyní už přímo v redakci Seznam Zpráv chystají reportáže týkající se různých nepravostí, které ztěžují život běžným občanům, tedy i čtenářům našeho webu.

Dvě výrazné posily z Karlína

Investigativní tým od listopadu posílí o další dvě výrazné novinářské osobnosti. Z Economie, konkrétně z redakce Hospodářských novin a Aktuálně, k nám nastoupí Adéla Jelínková a Lukáš Valášek, který je držitelem ocenění Novinářská křepelka za rok 2020.

Adéla a Lukáš se například věnovali rozkrývání podivných obchodů v prezidentské kanceláři, mapovali dezinformační scénu a v poslední době přišli se zásadním odhalením, kdo se skrývá za organizováním protivládních demonstrací na Václavském náměstí.

U obou autorů si vážím systematičnosti a důslednosti při jejich pátrání, toho, že se zkrátka zakousnou do nějakého tématu, a dokud věci nepřijdou na kloub a neznají všechny detaily, tak se nepustí.

Je to vzácná vlastnost, která k práci investigativního novináře patří. Jen díky ní se před čtenáři a posluchači mohou odkrýt ty nejsložitější případy, které pak logicky rozčilují ty, kteří se snažili něco tutlat a skrývat.

Od takových lidí uznání a díky za naši práci nečekáme a bylo by hodně špatné, kdybychom je od nich dostávali. Nestojíme na straně mocných, ani těch současných, ani minulých, ani příštích. To není role novinářů.

Je mi opravdu ctí vést redakci, která se nesnaží někoho ničit, aby tím jinému pomáhala. Její role je úplně jiná. Nezávislí novináři v demokratické společnosti mají být hlídacími psy. Ano, zní to jako klišé, ale je to fakt. Prostě upozorňovat na to, že se někde děje lumpárna, a to bez ohledu na to, kdo ji páchá.

Děkuji vám, že i pro tato zjištění chodíte na náš web. Děkuji všem poctivým novinářům za práci, kterou dělají. Děkuji i ostatním médiím, že dokážou ocenit sílu informace, byť pochází od konkurence.

A také mnohokrát děkuji každému, kdo po dvou předchozích vítězstvích Seznam Zpráv podpoří svým hlasem naše želízka v ohni v letošních cenách Křišťálová Lupa.

Naše tipy

Závěrem sdílím pár tipů na opravdu skvělé počiny mých kolegů z poslední doby.

O čem a jak přemýšlejí lidé, kteří jezdí do Prahy na Václavské náměstí demonstrovat proti vládě Petra Fialy, zkoumal přímo mezi nimi v autobusu z Karlových Varů Jan Novák.
Jak potom využívají ruská média demonstranty z Václaváku ve své propagandě, ukázala Kristina Ciroková v jednom z vydání svého pravidelného videopořadu Terén.
Mimořádně silné téma, dotýkající se každého z nás, potencionálních obětí hackerů napadajících bankovní účty, zpracoval stylem „na vlastní kůži” Petr Juna společně s youtuberem Jiřím Burýškem. Oba o tom poutavě referovali v podcastu Lenky Kabrhelové 5:59.
Za práci investigativního reportéra se dá de facto považovat i skvěle připravený a důsledně vedený rozhovor, který nedá možnost úniku „kluzkému” respondentovi ve studiu. Zkrátka hardtalk, jaký u nás v pořadu Ptám se já dokáže Marie Bastlová. Na jejím grilu se usmažil Karel Havlíček.
Po celou dobu ruské agrese na Ukrajině popisuje náš vědecký redaktor Matouš Lázňovský „zprávy z bojiště”. Využívá k tomu dostupná data a analyzuje, co z nich vyplývá. Nedávno v souvislosti s posledními Putinovými hrozbami vysvětloval, jak je to s „řinčením” jadernými zbraněmi.

Tipy odjinud

A přidávám ještě pár tipů na články a reportáže, které jsem v poslední době záviděl konkurenci.

Výbornou reportáž z ukrajinského Charkova napsala jedna z nejlepších tuzemských „terénních” reportérek, Ivana Svobodová v Respektu.
Sabina Slonková přišla s mimořádně zajímavou informací, která stavěla volání politiků ANO po hlavě ministra Rakušana kvůli vazbám politiků STAN na obviněné z kauzy Dozimetr do poněkud pokryteckého světla.
Dosledovat po 30 letech politickou kauzu, která vyjde český stát na šestnáct miliard korun, a srozumitelně ji popsat divákům v širokých souvislostech, se podařilo Michaelu Fialovi v pořadu Reportéři ČT.

Doufám, že vás můj pohled do redakční kuchyně Seznam Zpráv i výběr zajímavých novinářských počinů z poslední doby zaujal. Newsletter budeme rozesílat vždy jednou měsíčně - přihlaste se k odběru!

Jiří Kubík