Vážení čtenáři,
na energetickém trhu vyvstala záhada: Kdo všechno vydělává na vysokých cenách elektřiny, které evropské vlády hasí mimořádnými daněmi a gigantickými podporami z veřejných rozpočtů?
Jistě, ke známým vítězům patří výrobci disponující levně vyrábějícími neplynovými elektrárnami. Například český ČEZ, těžící z výrazného podílu jádra.
Nízké výrobní náklady a stále vyšší tržní prodejní ceny zajistily české energetické jedničce jen za první půli letošního roku čistý zisk 33,6 miliardy korun, za celý rok má ČEZ vydělat mezi 60 až 65 miliardami. O část profitu zřejmě přijde kvůli mimořádným daním. Ale to je teď vedlejší. Kromě ČEZu tu totiž budou další vítězní hráči. A ty neznáme. Podle zprávy k pololetním výsledkům měl ČEZ k 31. červnu smluvně prodáno na letošní rok 95 procent své elektřiny za průměrnou cenu 91,4 eura na megawatthodinu. Zato prodejní ceny na trzích se letos téměř nepodívaly pod 120 eur za MWh, v dubnu vystřelily nad 200 eur a v létě nad 400 eur.
Na příští rok měl ČEZ v pololetí vyprodáno 70 procent produkce v průměru za 90,5 eura na MWh, elektřina na toto období se nakupuje kolem 460 eur. Na rok 2024 měl ČEZ prodáno 36 procent v průměru za 88,7 eura, nákupní ceny na burzách se pohybují kolem 260 eur. Když česká vláda nedávno schválila zastropování cen silové elektřiny pro zákazníky, slíbila obchodníkům, že jim vynahradí ztráty, jež mají z toho, že na burze nakupují draho, ale klientům teď budou muset prodávat za regulovanou nižší cenu. Podle odhadů ministra financí Zbyňka Stanjury přijde tato kompenzace státní kasu na 130 miliard. Částka počítá s průměrnou nákupní cenou obchodníků 200 eur za megawatthodinu.
Pokud ČEZ prodává v průměru za 90 eur a obchodníci nakupují v průměru za 200 eur, nabízí se otázka: Kdo vydělává na tomto rozdílu? Kdo je skutečným beneficientem oněch 130 miliard eur z českého státního rozpočtu?
Možná vás to překvapí: Nevíme. A skoro nikomu to nevadí. Z rostoucích cen elektřiny kromě výrobců nejvíc profitují ti, kdo letošní elektřinu nakoupili s velkým předstihem, často za nízké covidové ceny.
ČEZ, podobně jako jiní velcí producenti, prodává energii na rok, dva i tři roky dopředu. Zhruba dvě třetiny letošní produkce ČEZu tak někdo nakupoval už předloni a loni za ceny kolem 40, 50 či 60 eur za megawatthodinu. Část této levně s předstihem prodané elektřiny nepochybně získali prozíraví spotřebitelé z řad firem, kteří si tak zajistili na čas levnou energii. Část mohla skončit u velkých podobně prozíravých domácích dodavatelů. Nezanedbatelná část levné elekřiny ale skončila u kupců, kteří ji letos uvolňují na velkoobchodní trhy za vysoké burzovní ceny.
Někteří čeští dodavatelé tvrdí, že vlastně nevědí, od koho teď proud za 300, 350 eur na MWh nakupují. „Elektřinu na letošek jsme nakoupili převážně na burze, ale neumím říct přesně od koho. Tušíme, že se elektřina stala předmětem spekulací, že mezi výrobci a koncovými prodejci je další článek. Je to ale jen domněnka,“ tvrdí například manažer Centropolu Jiří Matoušek.
Na trh s energetickými kontrakty dnes mohou kromě obchodníků-dodavatelů vstupovat i zprostředkovatelé či spekulanti, podobně jako do obchodů s emisními povolenkami. „Nedá se to vyloučit, ale nemáme pro to důkazy, nevidíme do toho a nikdy se to nedozvíme,“ říká investor a znalec energetického trhu Michal Šnobr.
Slepé jsou přitom i úřady, které na trh dohlížejí. „Musíme se dívat na celý řetězec účastníků trhu, ale u obchodních vztahů nemá regulátor nikde v Evropě žádné možnosti dohledu. Jde o volný trh a politici při nastavování zákonů nechtěli, aby do něj někdo viděl. Do nákupních strategií obchodníků nikdo nemůže zasahovat, ani my po několika novelách energetického zákona,“ říká v rozhovoru pro SZ Byznys člen Rady Energetického regulačního úřadu Petr Kusý.
„Fascinuje mne, že toto nikoho netrápí,“ komentuje mlhu nad energetickým trhem bývalý vládní zmocněnec a exšéf ČEZ Jaroslav Míl.
ERÚ teď přitom dostal za úkol kontrolovat, zda si obchodníci kompenzace za stropování cen přiklepnuté českou vládou budou nárokovat oprávněně. Popravdě nevím, jak to chce při přiznané slepotě zvládat. Situace začíná být absurdní.
Volný trh má mezi politiky i energetiky pořád mnoho zastánců, kteří doufají, že po krizi se vrátí do zaběhaných kolejí. Zákazníkům v Česku i v zahraničí po celá léta liberalizace vyhovovala, zajišťovala jim nízké ceny. Důvěrnost obchodních strategií jednotlivých hráčů byla logická a oprávněná.
Krize, při níž státy sypou do energetických obchodů obrovské peníze z veřejných rozpočtů a kdy se chystají výrobce zatížit mimořádnými daněmi, ale situaci mění. Mlha nad energetickým trhem zasypávaným miliardami eur daňových poplatníků není obhajitelná. Buď trh máme, nebo není. Hra na něj je nebezpečná a měla by rychle skončit. | 
