Vážení čtenáři,
energetická krize zaskočila vládu Petra Fialy úplně stejně, jako koronavirus vládu Andreje Babiše. Současný premiér to přiznal v úterý v Senátu.
„My jsme rozhodovali, v březnu někdo přišel s matematickým modelem a v srpnu někdo přišel v nějakém čase, a ti, kteří měli přijít, nepřišli,“ vysvětloval předloni už notoricky známou větou bývalý premiér, proč jeho vláda podcenila přípravu na druhou vlnu covidové pandemie v srpnu 2020.
Fialovo zdůvodnění aktuální vládní liknavosti je méně kostrbaté než legendární Babišova hláška, zato významově stejné: „Na konci srpna se stalo něco, co nikdo nečekal, nikdo z expertů na energetiku: Došlo k náhlému skokovému bezprecedentnímu nárůstu ceny elektrické energie,“ vysvětlil současný premiér, proč jeho kabinet až do konce srpna nechystal regulaci cen pro spotřebitele.
Podcenění covidu ze strany Babišovy vlády stálo zemi tisíce zmařených životů, skoro rok zavřené školy a poškození ekonomiky. Podcenění energetické krize může mít ještě horší následky, byť ne v podobě masivního umírání. Může rozvrátit českou ekonomiku a veřejné finance, připravit statisíce lidí o životní jistoty a vyústit v zásadní společenské změny. Nahromaděná frustrace občanů může smést dosavadní politický systém a vytrhnout zemi z evropských vazeb.
Prudké výkyvy na energetických trzích v posledním srpnovém týdnu naštěstí probudily politiky jak v Česku, tak v Bruselu. Petr Fiala vytvořil pod Úřadem vlády pro energokrizi speciální tým, který v hektickém tempu připravuje kroky, jež mají vládě pomoci vybrat v poslední chvíli zatáčku před nárazem do zdi.
Tento týden vláda oznámila postupně zastropování cen energií pro maloodběratele, rozšíření sociálních podpor, pověření státního podniku Prisco nákupem elektřiny pro státní sektor, kompenzace pro velké firmy a novelu energetického zákona, která zjednodušuje výstavbu solárních elektráren.
Kabinet manévruje mezi potřebou sanovat vražedné ceny a snahou co nejméně zatížit státní rozpočet. Spoléhá na to, že potřebné stamiliardy korun přinese celoevropské zdanění neplynových elektráren, které mají díky levné výrobě a vysokým cenám obří zisky.
Evropské opatření se dolaďuje v podobně hektickém tempu, v jakém pracuje Fialův tým. Situaci totiž podcenily i další státy. „Ještě před několika týdny řada evropských zemí žádné evropské řešení nechtěla, zásah do trhu s energiemi nepřipouštěla. Situace se změnila díky našemu přesvědčování i díky tomu, co se odehrává s cenami,“ shrnul to Petr Fiala v projevu senátorům.
Za to, že se politici probudili pozdě a zbraně proti krizi nasazují v časové tísni, budeme platit. Většina elektřiny na příští rok už je prodaná. Kdyby se vláda do přípravy regulace trhu vrhla na jaře, měla by lepší manévrovací prostor.
Není přitom pravda, že se podzimní energetická krize nedala předpokládat. Část expertů před ní varovala už loni či krátce po vypuknutí rusko-ukrajinského konfliktu, média jejich varování popisovala, ale politici k tomu byli hluší. O to víc by teď měli popřát sluchu těm, kteří tušili, co se na Česko i Evropu valí.
Bývalý šéf ČEZ Jaroslav Míl, jeden z těch, kdo dnešní vývoj už na jaře předpovídali, shrnuje potřebné kroky takto: Je třeba změnit obchodování s elektřinou tak, aby jednotlivé státy těžily z výhod vlastního energetického mixu (Česku by to srazilo ceny, protože pokrývá třetinu své spotřeby z levné produkce jaderných elektráren).
Dodávky mají stát na dlouhodobých kontraktech, cenu nemají určovat spotové obchody na burzách. Střední Evropa se musí urychleně zbavit závislosti na ruském plynu, tedy budovat alternativní plynovody mířící k alternativním zdrojům. A v Evropě je nutné oddělit cenu elektřiny od ceny plynu, což lze provést zastropováním cen plynu pro výrobu elektřiny.
Čeští politici postupně začínají chápat, že energie není zboží, které se má obchodovat na volném trhu, ale veřejný statek, který musí občanům zajistit státy. „To je i jedno z poučení pro celou Evropu z této mimořádné krize,“ přiznal premiér Fiala v Senátu. Teď jde o to, přetavit draze zaplacenou zkušenost v nový systém a prosadit ho na celoevropské úrovni.
Česko v tom může mít řadu spojenců. „Víme, že více než patnáct členských států chce nějakou formu oddělení vlivu ceny plynu na elektřinu,“ řekl na úterní schůzi senátorů ministr průmyslu Jozef Síkela. Odstřižení cen elektřiny od plynu a „důkladnou a komplexní reformu trhu s elektřinou“ slíbila ve středeční zprávě o stavu Unie i šéfka Evropské komise Ursula von den Leyenová.
Je v tom naděje, že se Evropa do budoucna popasuje s chybami, jichž se v energetice dopustila. Přesto by na to Česko nemělo slepě spoléhat, nesmí se nechat vtahovat do dalších slepých uliček. K tomu ovšem potřebuje mít v energetice záložní plán: vlastní reálnou koncepci, vlastní cestu k energetické bezpečnosti.
O té čeští politici bohužel zatím nemluví. Stále tonou v naději, že českou energetickou budoucnost vyřeší jediný nový velký jaderný reaktor v Dukovanech a budování solárních elektráren. Tak to alespoň popsal premiér v úterý před senátory.
Ta naděje je bohužel lichá. Kotví v minulém století, nepočítá s vývojem v evropské energetice ani s technologickými posuny. Reálné, promyšlené řešení zatím nenabízí ani vládní tým, ani opozice. Zavání to dalším malérem v příštích letech. Máme se znovu nechat zaskočit? | 
