Vážení čtenáři,
často slýcháme, že Česko potřebuje změnit ekonomický model, aby si do budoucna udrželo dosavadní životní úroveň, nebo se ještě lépe posunulo blíž bohatším ekonomikám.
Jinými slovy, je třeba proměnit se ze subdodavatelské ekonomiky pro Německo na kapitálově silnou zemi s vlastní finální produkcí a službami. Vznikla okolo toho řada iniciativ, řada ekonomů mluví o potřebě „inovovat“, ale pořád to všechno nějak „šustí papírem“.
Teď je ale před námi příležitost tuto transformaci provést, respektive získat na ni kapitál. Tuzemské firmy mají totiž šanci zainvestovat na Ukrajině, jejíž trh se bude těsněji propojovat s evropským a je velká pravděpodobnost, že poroste rychleji než česká ekonomika.
Jsou už tu první případy. Například byznysmen a filantrop Libor Winkler chystá na Ukrajině miliardové projekty. Na Ukrajině působí či mají zájem působit i další firmy. Do nově vzniklé Ukrajinsko-české obchodní komory se jich už přihlásily desítky.
Výrobce koupelnového vybavení Ravak zaměstnává ve své továrně na Ukrajině dvě stovky lidí. Působí tam automobilka Tatra, technologická ICE Industrial Services ze skupiny MTX miliardáře Petra Otavy, která dělá 3D tisk z betonu, výrobce zdravotnického materiálu Batist. Zájem má MND miliardáře Karla Komárka, nechybí i ukrajinofilové z Pale Fire Capital.
Hlavním motorem komory je zemědělský byznysmen Petr Krogman, který sám na Ukrajině zainvestoval přes miliardu korun a za poslední roky tam vytvořil velký zemědělský podnik Agromino.
Pokud se firmám podaří na Ukrajině zainvestovat zejména do projektů jako jsou Winklerovy kogenerační bioplynky, které tamní obce potřebují, nebo do modernizace zničené infrastruktury, nebo získat přístup k levným surovinám, či vytvořit trh pro svou produkci, budou jim do budoucna z Ukrajiny plynout dividendové toky. Budou tvořit kapitál rychleji než v Česku.
České firmy mohou kapitálově vstupovat i přímo do tamních podniků. Ukrajina je tradičně silná hlavně v zemědělské produkci, ale má také rozvinutý sektor IT služeb. Podle Krogmana existuje na Ukrajině řada konkurenceschopných strojírenských firem, které by uspěly se svou produkcí na evropských trzích. A především je Ukrajina bohatá na suroviny, které jsou možná tím nejdůležitějším motivem ruské invaze. Naleziště zemního plynu jsou hlavně na východní Ukrajině.
Český stát firmám průnik na Ukrajinu moc neulehčuje, protože státní agentury EGAP a Česká exportní banka od začátku války přerušily styky s Ukrajinou (i Ruskem). Ale dochází k pokusům na mezivládní úrovni, jak ukázala třeba nedávná návštěva premiérova poradce Tomáše Pojara na Ukrajině.
Cílem vstupu na ukrajinský trh je získání budoucího kapitálu, který může být reinvestován na místě nebo jinde po Evropě. Síla složeného úroku je obrovská a kapitál je životně důležitý k rozvoji ekonomiky, stejně jako například elektrická energie.
Česko bude mít velkou konkurenci. Své pozice si na Ukrajině od začátku války upevňuje sousední Polsko, které nabídlo jako první velkorysou pomoc v podobě dolarových swapowých linek mezi centrálními bankami. Ukrajincům také okamžitě poskytlo možnost měnit v polských bankách hřivny za zloté v předválečném kurzu, a i historicky má s Ukrajinou blízké vazby.
Zásadním impulzem pro ukrajinskou ekonomiku však bude hlavně miliardová zahraniční pomoc v rámci upevňování protiruské aliance. Ta bude svým rozsahem připomínat známý poválečný Marshallův plán obnovy západní Evropy.
Potřeby Ukrajiny budou obrovské. Zničení a poškození budov a infrastruktury způsobené invazí dosáhlo podle různých odhadů výše přes 100 miliard dolarů, přičemž celkové ekonomické ztráty jdou až do výše 600 miliard dolarů, tvrdí analýzy Vysoké školy ekonomické v Kyjevě. To jsou obrovské sumy, protože HDP Ukrajiny činilo před válkou pouze 200 miliard dolarů.
Ukrajina už přitom od ruské invaze na Krym v roce 2014 dostala ze Západu obrovskou pomoc. Řádově víc, než obdržely západoevropské státy v rámci původního Marshallova plánu v letech 1948 až 1949. Tehdy pomoc činila 14 procent HDP v Rakousku, 10,8 procenta v Nizozemsku, 6,5 procenta ve Francii a 2,5 až 2,6 procenta v západním Německu a Velké Británii.
„Finanční prostředky ve výši 17 miliard eur, které Evropská unie vyčlenila pro Ukrajinu, představovaly více než 10 procent HDP země. USA přidaly dalších nejméně pět miliard dolarů v civilní a vojenské pomoci; a 1,88 miliardy dolarů přišlo z Japonska. MMF poskytl úvěr ve výši 17,5 miliardy dolarů. Ve srovnání s ukrajinským HDP před krizí se jedná o značné částky,“ uvádí ve své eseji americký historik Adam Tooze.
Ukrajina se proto po roce 2014 výrazně modernizovala a její obchod se přeorientoval na Evropu. Výsledky však měly daleko k poválečným trente glorieuses západní Evropy, nebo dokonce ke zkušenostem Polska od 90. let 20. století. Prezident Zelenskyj za neefektivitu využívání prostředků a lavírování mezi Ruskem a Evropou sklízel před válkou velkou kritiku.
Poválečná jednání o obnově tak budou složitá, nicméně prostředky na Ukrajinu bezpochyby poplynou.
České firmy tedy mají šanci zopakovat to, co po roce 1989 udělaly německé, francouzské, belgické či rakouské firmy v tuzemském automobilovém průmyslu či bankovnictví. Přinést své know-how a firemní kulturu, která z ukrajinských firem pomůže vytvořit generátory zisku.
Ukrajina může Česku pomoci tvořit rychleji kapitál, bez něhož ke kýžené transformaci tuzemské ekonomiky nikdy nedojde. Pokud tedy Ukrajinu neovládne Putin. | 
