Vážení čtenáři,
život bělošských Američanů středního věku končí častěji než v minulosti nadužíváním opiátových léků, selháním jater kvůli nadměrnému pití alkoholu a sebevraždami. Na tento fenomén předloni upozornil laureát Nobelovy ceny za ekonomii Angus Deaton s kolegyní Anne Case.
Všimli si, že takto předčasně zemřelo v posledních dekádách zbytečně na 600 tisíc lidí (pro srovnání na covid-19 zemřelo ve Spojených státech něco přes milion lidí). Společné je této skupině lidí – kromě středního věku a barvy pleti – především to, že patří k dělnické třídě, jsou to lidé bez univerzitního diplomu.
Na to, proč umírají dřív než ostatní, se akademici snaží odpovědět v knize Smrt ze zoufalství (Deaths of Despair, 2020). Fenomén je o to překvapivější, že 20. století bylo pro Ameriku fenomenálně úspěšné. Za sto let se průměrná délka života Američanů v době narození zvýšila ze 49 na 77 let, kvalita života a bohatství šly neuvěřitelně nahoru.
„Původně jsme tomu nechtěli věřit, a mysleli jsme, že statistiky jsou špatné. Teprve po pečlivém ověřování jsme si uvědomili, že to tak je,“ říká Angus Deaton v rozhovoru, který na Seznam Zprávách vyjde v příštích dnech.
Hlavní důvody jsou podle něho bezútěšné vyhlídky řady Američanů, kteří nemají vyšší vzdělání. „Reálné mzdy bílých Američanů v dělnických profesích od roku 1972 klesají. V americkém průmyslu zmizelo kvůli automatizaci a přesunům výroby do zahraničí množství kvalitních pracovních míst pro méně kvalifikované lidi,“ vypočítává důvody.
Průmyslová výroba celkově přitom podle statistik nijak neklesá. „V průmyslu je jen méně pracovních míst,“ říká.
Ukázkový je případ z loňského roku v Ohiu, kdy američtí dělníci Fordu zaučovali Mexičany a továrna pak přesunula tisíce pracovních míst do Mexika. Výroba se ve vyspělých státech čím dál víc automatizuje, takže i když výkon průmyslu jako celku zůstává silný, pracuje v něm méně zaměstnanců. Často jsou to kontraktoři, kteří „nejsou pozváni na vánoční večírek“. Ostatně často ani žádný večírek pro zaměstnance není.
Problém se týká obrovské skupiny lidí. Ve Spojených státech nemají diplom dvě třetiny dospělé populace. Tato sociální skupina podle Deatona ztratila vyhlídky na dobrý život a uplatnění. Je mezi nimi daleko víc osamělých lidí bez rodiny, nebo těch, jejichž děti vychovává pouze jejich matka.
Tito lidé přitom nebyli chudí. Ve 20. století měli dobré společenské postavení a jejich životní standard se zvyšoval. „Ekonomika v Americe stále roste, ale nikoli pro všechny stejně,“ říká Deaton. Redistribuce bohatství je podle něho ve Spojených státech nerovnoměrná. Nezabíjejí se ti lidé, kteří nikdy nic neměli, ale ti – jako tito běloši v dělnických profesích – kteří ztratili, co kdysi měli.
Jak se to ale týká Česka? Česká republika patří k nejprůmyslovějším státům Evropy, kde například automobilový průmysl před pandemií vytvářel 10 procent výkonu ekonomiky. Dnes je ale jisté, že jediná cesta ven z pasti drahých energií je zefektivňování výroby. Majitelé továren přemýšlejí o tom, jak snížit počet zaměstnanců, které musejí platit. Uvažují o tom, jak je nahradit automatizovanými linkami či roboty. Takže i v Česku se může počet pracovních míst v průmyslu v příštích letech snižovat.
Mezi americkými bělochy ve věku 25–54 let má žena s titulem větší šanci, že najde dobrou práci, než muž bez titulu. Titul také stále častěji určuje mzdu, protože reálné mzdy absolventů vysokoškolského studia v posledních desetiletích rostly, zatímco klesaly u těch, kteří titul nemají.
„S lidmi bez titulu se teď zachází jako s občany druhé kategorie. Jako by to byli noví černoši. Je to způsob diskriminace. Plnohodnotný společenský status v meritokracii našeho typu nezískáte, pokud nemáte vysokoškolský titul,“ dodává Deaton.
V meritokracii, která podle Deatona vládne v Americe, mají šance na úspěch hlavně privilegovaní, lidé s dobrým vzděláním, zajištění, tedy ti, kdo už měli štěstí. Sociální mobilita se zastavila a stávající nerovnosti zpochybňují dřívější naději amerického snu, že „když se budeš snažit, tak to dokážeš“. Důsledkem je hněv a frustrace, které se promítají i do politiky.
„Nevidím z toho cestu ven,“ říká šestasedmdesátiletý Deaton. „Pokud nemáte vysokoškolský diplom, nezískáte plnohodnotný společenský status. Pro vzdělanou a bohatou menšinu je přitom neuvěřitelně nebezpečné takto pokračovat, protože si koledujete o problémy,“ dodává. Většina se bude bouřit a bude volit politiky, kteří jí slíbí řešení, ať už imaginární, nebo skutečné.
| 
