Vážení čtenáři,
nové ceníky, s nimiž postupně přicházejí dodavatelé elektřiny a plynu, začínají ukazovat rozsah přicházející energetické drahoty. Blíží se velký cenový náraz, který nás naplno zasáhne v příštím roce.
Výrazná část spotřebitelů zatím stále zůstává pod ochranou fixovaných produktů, sjednaných ještě v lepších časech. Což otupuje pozornost, kterou si tato hrozba zaslouží.
Vláda ale zjevně konečně začíná chápat, jak vážné riziko by pro ni samotnou i pro soudržnost společnosti představoval pád velkého počtu občanů do energetické chudoby. A tak narychlo chystá záchranné prostředky. Zatím se jí to moc nedaří.
Plán ministra sociálních věcí Mariana Jurečky (KDU-ČSL) na jednorázový pětitisícový příspěvek na každé nezletilé dítě v rodinách s příjmem do milionu hrubého se zadrhl ve vládě, zjevně nad ním není v koalici jednoznačná politická shoda a navíc se nezdá vládním legislativcům.
Hlavně je ale slibovaná pětitisícová téměř plošná dávka jen gesto, které toho moc neřeší. Zdražení energií se postupně odráží v rostoucích měsíčních zálohách, které dodavatelé lidem předepisují. A pokud obchodníci zálohy nezvedají (což někteří údajně záměrně používají jako marketingový trik), stejně spotřebitele drahota dohoní při ročním vyúčtování. Pro spotřebitele je každopádně podstatné, zda mají dostatečný příjem na to, aby drahé energie hradili průběžně, každý měsíc.
Vládě tak nakonec nezbude než sáhnout ještě k jiným nástrojům. K některým z těch, jež v březnu kvůli válečnému konfliktu a stupňující se energetické krizi mimořádně povolila Evropská komise. Najít správný lék je úkolem Ministerstva průmyslu a obchodu, kde se na tom teď horečně pracuje.
Úřad ministra Síkely už před týdnem oznámil, že hlavním nástrojem na boj s drahotou bude Úsporný tarif. Tedy sleva, kterou má obchodník klientům z řad domácností poskytnout na určitou limitovanou část jeho spotřeby (obchodníkům pak má vyšší náklady na tuto spotřebitelskou úlevu kompenzovat stát).
Zatím ale pořád není jasné, jak by měl Úsporný tarif vypadat. Stále se jedná o velmi podstatných detailech: Za prvé, kde bude hranice slevy. A za druhé: Bude se sleva týkat u každého spotřebitele jen jediného odběrného místa? Nebo dostane slevu na více míst, kde odebírá energie?
Podle informací SZ Byznys zatím MPO předpokládá, že spotřebiteli uleví jen na jediném odběrném místě. Znamená to třeba, že pokud bydlíte v pronajatém bytě, kde má smlouvu na dodávku elektřiny či plynu jeho majitel, vy sami nebudete mít na slevu šanci, protože váš domácí nepochybně uplatní Úsporný tarif ve vlastním bytě a na další slevu nebude mít nárok.
Případů, kdy za energie platí spotřebitel v rámci smlouvy, která je z nejrůznějších důvodů – často prostě jen historických – psaná formálně na někoho jiného, který také někde bydlí a platí, jsou statisíce.
Pak je tu otázka výše slevy: Zatím není jasné, kolik peněz na tento nástroj vláda hodlá vydat. A tak se hranice spotřeby, po kterou stát domácnostem s platbami pomůže, zatím hledá.
Zavedení Úsporného tarifu musí stát svěřit obchodním firmám, které spotřebu hlídají, mají přímý kontakt s odběrateli a mohou relativně jednoduše nastavit systémy s dvousložkovou cenou, pokud budou mít jasné zadaní. Bude to ale trvat nějakou dobu.
Marketingový šéf Centropolu Jiří Matoušek tvrdí, že i když by nakonec vláda kvůli zjednodušení realizace povolila slevu na více odběrných míst jednoho spotřebitele, bude implementace trvat minimálně čtyři až šest měsíců. Pokud zůstane u dnešní představy Úsporného tarifu na jediné odběrné místo, bude podle něj příprava mnohem delší.
Mimochodem, Matoušek tento týden na Energetickém kongresu analyzoval různé formy pomoci domácnostem s energetickou drahotou. Porovnával je z hlediska možné rychlosti zavedení, efektivity a dopadů na státní rozpočet.
Nejjednodušší metody jsou podle něj finanční kompenzace na ceny energií buď dodavatelům (ti by pak mohli nasadit nižší ceny), nebo přímo spotřebitelům. Jde o relativně rychle realizovatelný krok, který by mohl začít fungovat už koncem léta. Měl by ale trvalý velký dopad na státní rozpočet a neřešil by samotnou příčinu drahoty, jen její následky.
Podobně Matoušek ve své analýze hodnotí i nástroj, jenž vládě doporučuje opoziční hnutí ANO: Snížení či zrušení poplatku, který retailoví spotřebitelé platí na podporu obnovitelných zdrojů (dělá 495 Kč na odebranou megawatthodinu elektřiny), nebo snížení DPH, případně kombinace obojího. To je sice podle něj reálné zavést relativně rychle už do tří měsíců, opět je tu ale trvalý velký dopad na státní rozpočet a neřešení podstaty problému.
Pak je tu další, koncepčnější cesta, na níž také MPO v této chvíli pracuje: Zestátnění významného podílu výroby elektřiny (v praxi by šlo o vyčlenění jaderných a uhelných elektráren, případně obnovitelných zdrojů, ze skupiny ČEZ) a vytvoření státního obchodníka, který by vykupoval jejich elektřinu mimo burzu, na základě přímého kontraktu. A sám by ji pak prodával retailovým dodavatelům nebo firemním spotřebitelům.
Vyloučily by se tak cenové přirážky, které vznikají prodejem přes zdivočelé burzy. To by podle Matouškova vystoupení na Energetickém kongresu sice řešilo podstatu problému a na státní rozpočet by to mělo dopad nízký, provedení ale v celém rozsahu bude trvat víc než rok. Snad jen státní obchodník může vzniknout dříve. Mohl by začít nejdříve napřímo nakupovat plyn, je ale otázka, nakolik by byl úspěšný v nákupu levné elektřiny od soukromých výrobců, jejichž legitimním cílem je co nejvyšší zisk.
Za nejméně bolestnou cestu považuje Matoušek regulaci cen elektřiny dodávané na český trh (Evropská unie to v březnu mimořádně a dočasně povolila) a dále snížení DPH a poplatků za distribuci u plynu. Obojí lze podle něj zavést do půl roku, dopad do státní kasy by byl u elektřiny nulový, u plynu výraznější, ceny by to ale srazilo.
Uvidíme, jak se k problému postaví Ministerstvo průmyslu. Jestli nenajde včas řešení a jestli se mu je nepodaří dobře politicky prodat, může být jeho šéf Jozef Síkela (STAN) prvním adeptem na vyhazov z vlády. Co by takový neúspěch udělal s vratkou vládní pětikoalicí, je velká otázka.
| 
