Rockaway Insider Zlata Holušová: „Vždycky naplno a vždycky bez rezerv"

Chybami se člověk učí. Která chyba Vás naučila nejvíc a co konkrétně?

Je to celý způsob života: to, že člověk dělá věci s radostí a s vášní, že ho práce baví, nic si nenechává na jindy a že – jako v mém případě – všechno dělá na sto procent. Každý festival jsem stavěla tak, jako kdyby měl být poslední. Vždycky naplno a vždycky bez rezerv. Díky tomu se festival posouvá i bez chytračení typu: „Tohle letos ne, třeba příští rok“ nebo: „Na to ještě není čas.“ Tohle nedělám.

Je mnoho inspirativních knih a já jsem velký čtenář. Ovlivnila mě spousta knížek, ale v současné době bych asi zdůraznila Davida Sinclaira a jeho Konec stárnutí anebo Oxygen Therapy od Patricka McKeowna.

Jaká byla Vaše nejlepší investice v životě?

Že jsem se před pár lety přestěhovala do Beskyd. Žiji na krásném místě v horách, mohu se tady zklidnit, dýchat čerstvý vzduch. Pro svoje průdušky jsem určitě udělala to nejlepší, co jsem mohla. Mám život v Beskydech ráda a nevadí mi zajíždět každý den hodinu do Ostravy, protože to je pro mě velmi důležité. Investice přestěhovat se sem byla asi to nejlepší.

Jak si zachovat chladnou hlavu, když jde ve firmě do tuhého?

Jsem člověk, který, když jde do tuhého, moc chladnou hlavu nezachovává. Zároveň ale když jde do tuhého na festivalu, spíš vás chytí adrenalin a snažíte se ty situace řešit a vlastně vás to zase baví. A i ty krizové mohou být  nakonec velmi pozitivní – baví vás překonávat nečekané překážky a řešit je, protože to jsou situace, během nichž nejvíc poznáte, jak skvělé lidi kolem sebe máte.

Jaké je pravidlo číslo jedna, kterým se řídíte každý den v práci?

Takovým, že žádné pravidlo neexistuje. Každý den může být jedinečný, každý den vás může inspirovat. Nedělám si pravidla, nedělám si  moc ráda těsný program, hodně postupuji intuitivně a řeším logicky hlavně věci, které mě v dané chvíli osloví a někdy i provokují.  Protože jsem dramaturg, mám to možná trochu  lehčí, než kdybych byla manager, který pracuje s čísly. Já pracuji s emocemi a s vášní, která je obsažená v umění. To pravidlo tedy vlastně zní: Jít za tím, co vytváří krásnou pozitivní vůni a magii umění.

Který life-hack vám nejvíc usnadňuje pracovní život?

Mně v práci pomáhá, když dostanu třeba nový neotřelý dramaturgický nápad, který se v první chvíli jeví až riskantní. Většinou do něj dám převážnou část své energie, protože já sama první musím dokázat, že to má smysl. Vznik něčeho nového je velmi vzrušující detektivka, protože v dramaturgii za roh v tu chvíli nevidíte, a tak plavete v něčem novém a máte lehké mrazení v zádech, nakonec i své zvyky musíte hacknout, protože nové věci chtějí i něco nového od vás samých. Obrovsky mě těší, když se ukáže, že to byla cesta dobrým směrem, i když by tou cestou nikdo jiný nešel. To jsou opravdové výzvy. A jinak je pro mě lifehackem – když už to musíme takhle nazývat – odjezd vždycky po festivalu na Srí Lanku a pak relaxace, meditace v ajurvédském centru nebo v přírodě. A to mě vždycky znova dá chuť tvořit nové věci.