Milí čtenáři,
Dubaj se až donedávna prezentovala jako oáza plná slunce, luxusního bydlení, neméně luxusních služeb, nulových daní a zdánlivě nekonečného růstu cen nemovitostí. Změní to válka?
Na obrázku města jako vystřiženého z marketingových materiálů se podle řady českých influencerů a realitních obchodníků nic nezměnilo ani měsíc po vypuknutí konfliktu s nedalekým Íránem. Jen sem tam zazní výbuch po zásazích íránských dronů nebo raket protivzdušnou obranou, občas někam po takových sestřelech dopadnou trosky.
Influenceři a makléři ale tvoří jen nabídkovou část příběhu města, které žije z prodeje tamních nemovitostí, mnohdy i těch, které ještě ani nestojí. Na druhé straně stojí řada svědectví běžných „uživatelů“ Dubaje, kteří i sebekvalitnější práci protiraketové obrany za zcela normální jev nepovažují.
Například více než stovka zaměstnanců hedgeového fondu Millenium Management se podle deníku Financial Times již nechce do Dubaje vrátit, a fond tak řeší, kam s nimi. Obchodní centra typu rozlehlého Dubai Mall jsou od vypuknutí války poloprázdná. Nevídaně ztichly také dubajské hotely, které kvůli nedostatku hostů zavírají jednotlivá patra nebo dokonce celé budovy, popisuje stejné médium.
Zkrátka, ačkoliv je podle prezentací obchodníků v Dubaji stále vše sluncem zalité, faktem je, že podle tamního ministerstva obrany zamířilo od začátku války do 25. března na cíle ve Spojených arabských emirátech 357 balistických raket, 1815 dronů a 15 střel s plochou dráhou letu.
Přestože se drtivou většinu z nich podařilo sestřelit, nelze se ubránit parafrázi slavného cimrmanovského výroku velikána Karla Infelda Prácheňského ze hry Záskok: „V Dubaji by chtěl žít každý. Tedy kromě mě.“ | 
