Solený bůček, resp. slanina, se poprvé objevil na jídelních stolech před tisíci lety v Číně. Metody nakládání vepřového masa se rozšířily po celé římské říši a anglosaští rolníci pak při vaření hojně využívali tuk ze slaniny.
Např. v moderní Anglii se strana slaniny nazývá "gammon", tenký plátek slaniny je pak známý jako "rasher". Ve 12. století slíbil kostel v anglickém městě Great Dunmow stranu slaniny každému ženatému muži, který by mohl přísahat před shromážděním a Bohem, že se rok a den nepohádal se svou ženou. Manžel, který dokázal "přinést domů slaninu", byl komunitou vysoce ceněn za svou shovívavost. Dnes, kdy tak moc dbáme na své zdraví, byste mohli očekávat, že na seznamu preferovaných potravin najdete tučnou slaninu opravdu jen zřídka. Např. Američané jedí 70 procent slaniny hlavně ke snídaním. Křupavé a skvěle slané maso je však také hvězdou mnoha druhů sendvičů a velmi žádané kuchaři v restauracích po celém světě. To však občas způsobuje jeho nedostatek a vysoké ceny.
