Vážení čtenáři,
po úsporném balíčku pro zotavení veřejných financí si premiér Petr Fiala objednal u odborníků z Národní ekonomické rady vlády plán, jak nakopnout českou ekonomiku.
Tým vedený ekonomem Dominikem Stroukalem připravil za necelých pět měsíců špičkový materiál, který svou propracovaností, srozumitelností a zcela konkrétními návrhy řešení dalece překračuje formáty běžných koncepcí.
Nejde „jen“ o přehled prorůstových opatření, ale především o propracovaný plán hlubokých ekonomických a společenských reforem. Nezbytných pro to, aby Česko patřilo mezi moderní země, kde je příjemné žít, pracovat, podnikat a kde stát svým obyvatelům a firmám poskytuje za jejich daně moderní a efektivní služby ve všech oblastech.
To, co může člověku znít na první dobrou jako otřepané klišé, vyznívá zcela jinak, když si materiál prostuduje. Jeho síla není v tom, že by identifikoval nějaké dosud netušené problémy, spíše předkládá seznam notoricky známých potíží.
V pěti oblastech – trh práce, vzdělávání, správa, bydlení a investice – syrově věcně popisuje hlavní problémy a člověku se až nechce věřit, jak některé mohou v Česku fungovat tak neskutečně blbě a tak neskutečně dlouho.
Čteme-li o nutnosti radikálního zkrácení povolovacích lhůt, materiál připomíná, že Česko je podle Světové banky na 157. příčce ze 190 zemí v délce stavebního povolovacího řízení. To je jeden z limitujících faktorů pro to, proč se řada zahraničních, ale už i domácích investorů rozhodne investovat v jiné zemi.
Jedny z prvních slibů zásadního zrychlení a zjednodušení stavebního řízení sliboval už kolem roku 1995 tehdejší ministr hospodářství Karel Dyba ve vládě Václava Klause. Uteklo skoro 30 let a situace je stejná, ne-li horší.
Nebo z jiného soudku. Říká vám něco zkratka JIM? Ano, jde o slavné jednotné inkasní místo pro daně a sociální a zdravotní pojištění. Projekt schválila už vláda Mirka Topolánka v roce 2008 a jednotné inkasní místo mělo fungovat v roce 2014. Projekt spolykal přes tři miliardy korun a světe div se, žádné jednotné inkasní místo neexistuje.
Nejvyšší kontrolní úřad v minulosti navíc zjistil, že peníze na projekt se používaly na zcela jiné účely. Generální finanční ředitelství z těchto peněz financovalo běžný provoz, odměny pro zaměstnance, nákupy budov i služebních aut.
Autorský tým se kromě popisu notoricky známých problémů odvážně pouští i do předkládání řešení problémů, které budou od politiků vyžadovat velký kus odvahy.
Jde například o „efektivnější regulace firem v síťových odvětvích s omezenou konkurencí“. Ano, jde o různé oligopoly, o kterých například Úřad pro ochranu hospodářské soutěže mluví jako o dobře fungujících oligopolech. Experti z NERV zjevně tento názor nesdílí. „Domníváme se, že kvalita dohledu a regulace v této oblasti v ČR má výrazné rezervy v aplikaci moderních monitorovacích a analytických metod,“ stojí v materiálu.
Experti se zkrátka domnívají, že odpovědné instituce neumí dostatečně efektivně a správně čelit oligopolům v oblasti energetiky, dopravy, vodního a odpadového hospodářství či telekomunikacích. Očekávaný dopad v oblasti ekonomické i sociální by pak podle členů NERV přinesl „více levnějšího a kvalitnějšího zboží a služeb pro řadu spotřebitelů, podnikatelských i nepodnikatelských subjektů“. No, kdo by to nechtěl.
Experti NERV splnili, co Dominik Stroukal sliboval na začátku. „Nemohou to být opatření, která mají feeling devadesátých nebo nultých let, jako jsou investiční pobídky a posílení zaměstnanosti v regionech. Nic ve stylu nasypeme peníze, zaměstnáme lidi.“
Autoři mají výhodu, že v současnosti není problém nezaměstnanosti, ale naopak nedostatku lidí napříč celou ekonomikou od dělnických profesí až po vysoce kvalifikované zaměstnance. Proto také navrhují modernizovat zákoník práce a umožnit firmám snáze se zbavovat nevýkonných či nadbytečných zaměstnanců. Tento návrh už podpořil ministr financí Zbyněk Stanjura, ale na další výběr z předložených opatření si budeme ještě muset počkat.
Jednotlivá ministerstva si na analýzu materiálů vybírají další čas navíc, přestože předložená opatření pro ně nejsou neznámá. Odborníci z NERV o navrhovaných opatřeních informovali členy vlády již loni v říjnu, takže je trochu s podivem, že je ministři chtějí analyzovat a vybírat si z nich až teď.
Spíše je za laxním přístupem cítit obava z aktivního řešení prorůstových opatření. Řada z nich totiž visí na nedostatečně funkční státní správě, která nemá vůli ani odbornou kapacitu to provést. Část věcí pak brzdí i skutečnosti, že jsou-li pro řešení potřeba nějaké prvotní větší náklady, se sklizní benefitů se počítá až za několik let a takto řada politiků nemá odvahu či vůbec chuť uvažovat.
A jak už jsem uvedl výše, při prosazování některých opatření by ministři museli čelit velmi silným zájmovým skupinám z byznysu, ale i veřejné správy a nezřídka i parciálním zájmům kolegů ministrů.
Vláda by se také měla povznést nad probíhající politické souboje a nabídnout opozici účast na výběru prorůstových opatření. Aby pod praporem politické nevraživosti nebyla klíčová opatření napadána a nahrazována přísliby předložení vlastních „lepších“ kroků či jejich rušení v budoucnu. Tak jak jsme to viděli v případě EET, jejíž zrušení současnou vládou žádný dobrý důvod nemělo a žádný dobrý efekt nepřineslo. | 
