Praotec moderního kečupu byl zcela bez rajčat. Přestože byly rostliny rajčat přivezeny do Anglie z Jižní Ameriky již v roce 1500, jejich plody se po staletí nejedly, protože je někteří lidé považovali za jedovaté. Místo toho byla předchůdcem našeho kečupu fermentovaná rybí omáčka z jižní Číny.
18. století bylo zlatým věkem pro kečup. Kuchařky obsahovaly recepty na kečupy z ústřic, mušlí, hub i ovoce. Obvykle se komponenty buď svařily do konzistence podobné sirupu, nebo se nechaly se solí po delší dobu odležet. V roce 1812 debutoval první kečup na bázi rajčat. Předtím, než se ocet stal standardní přísadou, bylo uchování rajčatových omáček problémem, protože plody se rychle rozkládaly. Společnost Heinz pak představila v roce 1876 svou slavnou recepturu, která obsahovala rajčata, destilovaný ocet, hnědý cukr, sůl a různé koření.
