Ahoj ma!
Včera na den přesně by své 120. narozeniny oslavila známá autorka kuchařek Juliana Anna Fialová.
Spoustě lidem ukázala, jak vařit. Spoustu lidí naučila vařit.
V jednom výjimečném případě se jí to bohužel nepovedlo. Chtěla bych k tomu dodat, že se to zároveň nepovedlo ani Sandtnerové, Rettigové, Břízové nebo Kejřové a že úspěch nezaznamenal ani Vrabec.
Není to jejich vina. To já jsem jim nerozuměla a neměla jsem páru, o čem píší. Jazyk jejich receptů mi připomínal něco mezi úsporným těsnopisem a zakódovanou šifrou. Chyběl mi k nim dešifrovací klíč.
Ale protože ho už evidentně všichni měli doma, ke knihám se žádný takový zbytečně nepřikládal.
Dnes se v těsném závěsu slaví Mezinárodní den kuchařů. Nejen proto, aby upozornil na slavné předky tohoto řemesla včetně těch, které jsem jmenovala. Patří i nám všem, kdo rádi vaříme pro ostatní a pamatujeme na to, že je zároveň důležité předávat své znalosti a zkušenosti dál. Že není od věci, aby se nám občas někdo díval pod ruce.
Pokud ode mě teď na důkaz toho čekáš slavnostní pokrm, tak zadrž očekávání. Nic totiž nemůže být vzdálenější slavnostnímu jídlu než kapustové karbanátky:
Jsou vydatně kapustové, plné ovesných vloček a navíc pečené místo smažené, takže by mohlo vzniknout ještě jedno mylné očekávání: že budou tak zdravé, až se stanou nejedlými. A já bych ti moc ráda ukázala, že to tak vůbec být nemusí.
Když si někdo pochutná na kapustových karbanátcích – to už je podle mě dostatečný důvod k aspoň malé oslavě.
Tak hezký svátek.
Florentýna
|
