|
|
|
|
Hezký čtvrtek, ma.
Následující scéna nemá podobnost se skutečnými osobami čistě náhodnou.
Půl desáté večer, u nás doma v kuchyni. Do dveří vchází vyhladovělé dítě, které vlastně už vůbec dítě není, jenom si toho ještě nikdo nechce všimnout. Je po dlouhém dni ve škole, po brigádě a navíc po náročném tréninku. Během půl hodiny upadne do postele, ani nestihne schovat své dlouhé nohy pod peřinu, ale mezitím se ještě potřebuje pořádně najíst.
Máme něco, co bude do deseti minut uvařené a co bych si mohla vzít i zítra do školy?
Nemáme, odpovídá můj muž, který moc dobře ví, co se nachází a hlavně co se nenachází v lednici.
Máme, odpovídám já. Sice netuším, co se nachází v lednici, neboť jsem taky zrovna přišla a je mi jasné, že stavy zásob se v tomto chladicím zařízení stejně během dne mnohokrát změnily, ale rodí se mi v hlavě plán, ve kterém hrají hlavní roli mražené krevety. Spoléhám na ně. Teplá večeře do deseti minut prostě bude.
Než se moje malá holčička vysprchovala, měla jídlo na stole. Těch deset minut, o kterých mluvím, skutečně funguje. Není to šéfkuchařský čas, který plyne úplně jinak a který nepočítá s půlhodinovou přípravou obnášející čištění, krájení, loupání, blanšírování či strouhání. Nic takového.
Těch deset minut začíná běžet ve chvíli, kdy vstoupíš do kuchyně. Maximálně se to může protáhnout na čtvrt hodiny, pokud zvolíš jiný druh těstovin:
Mám ti ještě prozradit, že k téhle desetiminutové rychlovce dost možná ani žádné krevety nepotřebuješ, protože se dají snadno zaměnit za něco jiného, nebo si to přečteš až v mém novém článku?
Florentýna
|
|
|
|
|
|
|
|
