Nakládačky!

Zdomácnělé okurky, kterých dnes v tuzemsku najdeme přes 30 odrůd, pocházejí původně z Asie, kde se začaly pěstovat okolo roku 5000 př. n. l. Jeden velký počin ale máme jako Slované na kontě – jejich fermentaci! Zpočátku se okurky nakládačky uchovávaly pomocí syrovátky, ale díky objevu sterilizace ve druhé polovině 19. století máme dnes i sladkokyselý nálev. Víte, co má s okurkami společného Napoleon? A tady jsou okurky k poslechu.

Lák podle šéfkuchařů Ambiente

Každá domácnost má ten svůj. Budete-li chtít vyzkoušet obměnu, namíchejte lák podle receptu kuchařů z Ambiente. Kreativní šéfkuchaři v UMu do něj dávají: 700 ml vody, 30 g soli, 60 g cukru krupice a 220 ml kvasného octa. Do jedné sklenice pak 10 g oloupané mrkve – nakrájené na plátky, 10 g oloupané cibule – pokrájené na kolečka a 3,4 g žlutého hořčičného semínka. A máme i další recepty! Komu by se nechtělo zavařovat, nejkratší cesta k (Našim) okurkám vede přes Naše maso. A mimochodem – je to právě součinnost sladké a kyselé chutě, co „léčí“ kocovinu.

Rajčata umí víc než jen ležet s cibulí

Pokud se chcete napřesrok pustit do sadby rajčat, je dobré mít: kvalitní substrát a hnojivo, rajčata zasazená opravdu hluboko (to aby se naučila čerpat živiny); dostatek slunce v místě sadby a pravidelnou zálivku – ideálně dvakrát denně, když na plody nesvítí přímé slunce. Až rajčata sklidíte, skladujte je v suchu a mimo lednici. Můžete z nich připravit salát s melounem a bylinkami, pasírovat je a zavařit omáčku na zimu. Lze je také fermentovat i sušit. Více o této letní plodině si můžete poslechnout v podcastu Fanklub pozoruhodných surovin nebo přečíst na blogu.

Co s letní úrodou?

Se sklizní ovoce a zeleniny se dá naložit i po svém. Originálními chutěmi se řídí Denisa Šimlová alias Divoženka v kuchyni, která nám poslala recept na špendlíky à la olivy. Přesně tak – kdo by smutnil, že v našich středoevropských končinách nemáme tyto jižanské plody, už nemusí. Připravte si nezralé špendlíky (nebo jim podobné plody jako mirabelky nebo myrobalány), sůl, česnek, olivový olej, bylinky, sklenice a pusťte se do nakládání.

Vzhůru na farmu!

Co by to bylo za venkovský speciál bez malé návštěvy farmy. Na blogu si můžete přečíst reportáž z nedávné návštěvy kuchařů na Statku Poštolka ve Sloupnici u Litomyšle, kde se specializují na chov japonského wagyu. Na farmě kuchaři společně bourali stařenou hovězí čtvrť z krávy prvotelky, samice, která přestala dávat mléko, a tak šla na výkrm. Právě tento způsob chovu praktikovali i naši předkové. Nebo nahlédněte do Horecké farmičky a vydejte se ke kořenům drůbeže.

Jak se pozná dobré vejce?

Podívat se vejci pod skořápku, to stojí za pozornost. Průměrný Čech za rok sní okolo tří set vajec, a tím už se dá výrazně ovlivnit, jaké farmáře podpoříme. Například v karlínské Esce odebírají 3600 vajec týdně z farmy Kubátových na Sázavsku. Ke šťastnému životu jejich slepicím stačí svoboda na Kubátovic zahrádce a krmivo v podobě pšenice a kukuřice, které si rodina sama pěstuje. Stravu doplňují slepičkám sójou, řepkovým olejem, minerály a vitaminy. Tahle šťastná vajíčka pořídíte v doplňkovém regálu bistra s pekárnou Eska.

Jídlo a radost na Faceboooku
Jídlo a radost na Instagramu